Měď je díky svému širokému využití ve stavebnictví, elektronice či automobilovému průmyslu považována za klíčovou komoditou, která měří pulz světové ekonomiky. Jenže v prostředí extrémně nízkých úrokových sazeb a levných peněz pumpovaných do finančního systému řadou velkých centrálních bank podle některých obchodníků přezdívka „doktor měď“ přestává být relevantní.
Začátkem letošního roku se tříměsíční kontrakt na dodávku načervenalého kovu na londýnské burze LME vyšplhal na sedmiměsíční maximum, poblíž 7500 USD za tunu. Je to předzvěst toho, že globální ekonomika je na tom dobře a že se bude dařit obzvlášť Číně, která spotřebovává 40 % celosvětové produkce mědi? Nebo šlo jen o klamný signál?
Většina komoditních analytiků zastává medvědí pozice a domnívá se, že druhá varianta je pravdivá. Těžba mědi v uplynulém roce překvapila svým růstem, jenž vyústil v převis nabídky nad poptávkou a poklesu cen. V posledních měsících se ale poměry na trhu výrazně změnily a kotace začaly stoupat. Zásoby kovu ve skladech LME klesly na 12měsíční minimum. Ceny měděného koncentrátu, který se pak dále zušlechťuje a taví do burzovně obchodovatelné komodity, se nicméně drží nízko.
Co se stalo? Velké množství mědi se ze skladů vydalo do Číny, jejíž trh má svá specifika a nemusí být vždy dobře čitelný. Prémie, kterou musí kupci platit navrch burzovní ceny při dodávce do Šanghaje, dramaticky vzrostla. Nedávno se vyšplhala na 200 USD za tunu včetně pojištění a přepravy. Před rokem činila 50 USD za tunu.
Ne všechen kov směřující do Šanghaje ale skončil v čínských továrnách. Předpokládá se, že vláda nakoupila větší množství komodity pro strategické účely. Část nákupů také může být jen součástí finančních operací, jejichž cílem je využít nízkých úrokových sazeb ve vyspělých zemích a tamní dostatečné likvidity.
„Několik měsíců řešíme hlavolam, kdy na trhu koncentrátu panuje dostatečná nabídka, zatímco u fyzických dodávek zušlechtěné mědi jsou poměry na trhu těsné. Vysvětlení může spočívat v tom, že přebytečný kov byl absorbován čínskými finančními kontrakty. Měď slouží jako kolaterál pro úrokovou arbitráž,“ sdělil nejmenovaný trader listu Financial Times.
Arbitráž je oblíbenou čínskou metodou vyrovnávání se s nedostupností úvěrů na domácí půdě. Společnosti působící v Číně využívají kontrakty na dovoz mědi, aby si mohly vypůjčit dolary od zahraničních bank. Úrokové míry z takto pořízených úvěrů jsou nižší než v domácím prostředí, což obchodníkům umožňuje směnit devizy za jüany a půjčit je dál za vyšší úrok či použít k jiným účelům. Trader si zajistí krátkodobý úvěr, ale kov leží dál ve skladě.
I když finanční triky pokřivily trh mědi a otupily jeho výpovědní hodnotu, průmyslová poptávka se zdá být na slušné úrovni. Australská banka Macquarie předpovídá, že globální spotřeba letos vzroste o 4,5 %, oproti loňským 3,6 %. I výhled do vzdálenější budoucnosti je podle lidí obeznámených s poměry na trhu dobrý. Těžařská společnost odhaduje, že na uspokojení rostoucí poptávky do roku 2025 je třeba každých 14 měsíců zvýšit produkční kapacitu o množství, které odpovídá výstupu největšího dolu na světě Escondida v Chile.
I tak se větší růst cen v dohledné době nezdá pravděpodobný. Nových dolů se totiž buduje dostatek, což platí i o rozšiřování těch stávajících. Letos by měly na trh dorazit dodatečné dodávky z Peru, Chile, Mongolsku a Zambie. Standard Bank očekává, že převis nabídky bude panovat další tři roky. Kotace by se podle 27 analytiků oslovených agenturou Reuters letos měly pohybovat kolem 7000 USD za tunu.
To ovšem předpokládá, že nedojde k žádným velkým výpadkům produkce či exportu. Obchodníci bedlivě sledují situaci v Indonésii, kde od tohoto týdne platí zákaz na vývoz nezpracované rudy. Měděný koncentrát dostal nakonec výjimku. Pokud by byl zákaz úřady striktně vynucován, mohlo by z trhu letos zmizet 300 tisíc tun koncentrátu, a převis by se tak mohl změnit v křehkou rovnováhu.
(Zdroje: FT, Macquarie, Reuters)