Listina základních práv a svobod přiznává každému právo na náhradu škody, která mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Podmínky a podrobnosti odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci stanoví zákon č. 82/1998 Sb., který nabyl účinnosti 15. května 1998 a nahradil svého předchůdce z roku 1969. S účinností od roku 2001 se tento zákon vtahuje i na škodu způsobenou úkony exekutorů a od roku 2006 je podle něj možné odškodňovat i vzniklou nemajetkovou (morální) újmu.
Odškodňování nároků
O náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem rozhoduje – stručně řečeno – vždy příslušné ministerstvo, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, ve kterém došlo ke škodě. Pouze v případě, že příslušný úřad žádosti o odškodnění nevyhoví, nebo jí vyhoví pouze z části, může se poškozený se svým nárokem na náhradu škody obrátit na soud. Krok předběžného projednání nároku na náhradu škody vůči státu u příslušného úřadu tak není možné „přeskočit“ a je nutné ho vždy absolvovat.
Ministerstvo spravedlnosti rozhoduje o odškodnění v těch případech, kdy ke škodě došlo v civilním nebo trestním řízení, kdy škoda byla způsobena soudními exekutory nebo notáři, nebo v případech nezákonných rozhodnutí soudů ve správním soudnictví proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti (tedy tam, kde by jinak odpovídal územní celek, avšak jeho rozhodnutí bylo korigováno nezákonným rozhodnutím správního soudu). V případě trestního řízení přitom ministerstvu spravedlnosti přísluší rozhodování o odškodnění nejen za fázi řízení před soudem, ale za škodu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem kteréhokoli orgánu činného v trestním řízení.
Statistika ministerstva spravedlnosti
Ze statistik ministerstva spravedlnosti přitom plyne, že počet oprávněných žádostí na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem rychle roste. Zatímco v roce 2003 stát vyplatil na odškodném spadajícím do gesce ministerstva spravedlnosti „pouze“ 11,36 miliónu Kč, v roce 2008 to bylo již 71,91 miliónu a loni dokonce 155,53 miliónu Kč. Dlužno přitom dodat, že tyto částky zahrnují jak odškodnění přiznané ministerstvem, tak soudy, a nejsou v nich zahrnuty náklady řízení.
Rapidně roste i počet žádostí podávaných na ministerstvo spravedlnosti. Ještě v roce 2003 obdrželo ministerstvo spravedlnosti celkem 985 žádostí o odškodnění, v roce 2008 jejich počet stoupl na celkem 2369 a loni se jednalo již o 4084 žádostí. Za deset let tak vzrostl počet žádostí o odškodnění více než čtyřikrát. Souvisejících soudních sporů přibylo ještě markantněji, neboť soudní judikatura k výši odškodnění je ustálená pouze u některých typů nároků, jako například u výše nemajetkové újmy za den strávený ve vazbě, byla-li shledána nezákonnost rozhodnutí o uvalení vazby. Jiné nároky, zejména finanční satisfakce za nemateriální (morální) újmu, které se vždy odvíjí od konkrétního případu a jeho posouzení je individuální, jsou často předmětem sporu. Těch v roce 2003 napadlo na soudy v České republice celkem 449, v roce 2008 celkem 1 203 a v loňském roce se již jednalo o celkem 2 075 nových sporů.
Statistiky ministerstva spravedlnosti tedy dokládají, že stoupá nejen počet žádostí a soudních sporů o náhradu škody vůči státu z titulu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, ale rostou i částky vyplacené na odškodnění.