Když se řekne fondy státního bohatství, vybaví se většině investorů blízkovýchodní rentiérské země, žijící z exportu ropy a plynu, či blahobytné Norsko, jemuž patří největší státní fond na světě se stovkami miliard dolarů na kontě. Proto možná leckoho překvapí, že v nedávno sestavovaném žebříčku investičních správců veřejných peněz se na 14. místo dostal Elias Masilela, ředitel Public Investment Corporation (PIC). Málo známá instituce z Jihoafrické republiky se za svou víc než stoletou historii vypracovala na pozici největšího afrického správce aktiv a dnes její majetek činí 150 mld. USD. Může se tak srovnávat s rivaly z první ligy typu Qatar Investment Authority. Stále více jejích prostředků proudí do nejrůznějších aktiv po celém kontinentu.
Masilela odmítá zařazení PIC do kategorie fondů státního bohatství a poukazuje na to, že spíš než o instituci čerpající prostředky z přebytků státní pokladny se jedná o penzijní fond zaměstnanců veřejného sektoru. Podobá se tak více obřím penzijním fondům z Kalifornie či Kanady. Na rozdíl od severoamerických protějšků, které jsou považovány za čistě soukromé firmy spravující penzijní prostředky zaměstnanců veřejného sektoru, je PIC daleko víc ve vleku politiky, která ovlivňuje jeho investiční rozhodování.
Až dosud se fond soustředil na domácí ekonomiku. Nyní se poohlíží po příležitostech za hranicemi, obzvlášť v Africe. Změnu strategie největšího hráče na kontinentě pozorně sledují ostatní správci aktiv, ale i bankéři, top manažeři a akademici. „Považují subsaharskou Afriku za velký cíl. Afrika je vhodná pro trpělivé peníze a oni mají dlouhodobý horizont,“ tvrdí Amadou Sy z amerického think tanku Brookings Institution.
Region už rostoucí investiční apetit PIC začíná pociťovat. Fond loni za 289 mil. USD nakoupil 1,5 % ve firmě Dangote Cement nejbohatšího Afričana Aliko Dangoteho, což byla největší transakce roku na nigerijské burze. Při další expanzi se ale PIC bude muset připravit na větší obezřetnost akvizičních cílů a jejich mateřských vlád, které nejsou vždy nakloněny posilování jihoafrického vlivu. Image největší africké ekonomiky není na kontinentu všude bez poskvrny a některé jihoafrické společnosti nechvalně prosluly svou arogancí.
Zatím má PIC na investice v zahraničí vyhrazeno malou část svého portfolia – 15 mld. USD. Jedna polovina půjde do akcií a dluhopisů v různých koutech světa, s čímž fondu radí například konzultanti z fondu . Druhá polovina by měla skončit v Africe, přičemž se očekává, že každá koupě bude stát za to.
PIC jde cestou, kterou prošlapaly jihoafrické společnosti jako maloobchodní řetězec rite, mobilní operátor MTN či finanční ústav Standard Bank. Podle statistik OSN je Jihoafrická republika po Malajsii největším zahraničním investorem z řad rozvíjejících se ekonomik. S portfoliem v hodnotě 18 mld. USD mají jihoafričtí investoři mírný náskok před Indií i Čínou. Nejsilnější přítomnost je registrována v bankovnictví, těžbě surovin, maloobchodu a telekomunikacích.
Jihoafrický státní fond chce prostřednictvím sázky na okolní země nejen diverzifikovat rizika a využít rychlejšího růstu jejich ekonomik, ale také přispět k vytváření podnikatelských příležitostí pro krajanské firmy. V tomto přístupu, zdůrazňujícím ekonomický rozvoj, se zásadně liší od severoamerických penzijních fondů typu Calpers.
Krom zmíněného podílu v Dangote Cement mezi zahraničními akvizicemi PIC vyniká 20% balík v panafrické finanční skupině Ecobank s přítomností ve 34 zemích v hodnotě 250 mil. USD a také majorita v tanzanijské společnosti Tanga Cement. „Cement se podle nás v Africe stance novým zlatem. Stavíte letiště, ropovody, přehrady, železnice, silnice, rozvíjíte telekomunikace. Které z těchto činností nevyžadují cement?“ ptá se rétoricky Masilela.
Jihoafrického příkladu začínají následovat další země na kontinentu a zakládají vlastní penzijní fondy. Nejdále je na místní poměry bohatá Botswana. Její Botswana Public Officers Pension Fund, vytvořený v roce 2001, spravuje aktiva za 4 mld. USD a víc než 60 % jich je umístěno v zahraničí.
Fondy státního bohatství spustili významní ropní exportéři Nigérie (1 mld. USD) a Angola (5 mld. USD) a také rozvinutá a relativně nezkorumpovaná Ghana (100 mil. USD). Největšími fondy se po PIC může chlubit Alžírsko (77 mld. USD) a Libye (65 %). Menší investiční společnosti vznikají v Mauritánii či Rovníkové Guinei. Díky novým objevům ložisek plynu a ropy u břehů západní i východní Afriky se dá očekávat, že trend bude sílit.
(Zdroje: FT, Economist)