Nejdříve jsme tomu říkali finanční krize roku 2007. Pak šlo o krizi roku 2008. Přišel útlum roku 2009, ale už v jeho polovině bylo jasné, že se bavíme o největší věci od třicátých let. Začali jsme používat výraz „Velká recese“. Na konci roku 2009 se ale dostavila úleva, protože bylo dosaženo dna a my jsme se zaradovali: Nebudeme muset začít používat výraz „Velká deprese“.
Naše radost byla ale předčasná. Politici a jejich poradci sice hovořili o zlepšení, ale žádné oživení tvaru V, které by zvedlo produkt zpět na trend, se nedostavilo. Jsme světelné roky vzdáleni od oživení po roce 1982. Mezi lety 2005 a 2007 rostl americký produkt o 3,1 % ročně. Na dně poslední recese jsme byli 11 % pod potenciálem nastaveným trendem v letech 2005–2007. Dnes jsme 16 % pod ním.
V Evropě je situace ještě horší. Eurozóna si neužívá oživení, ale další recese, která začala v roce 2010. Na dvě recese byl tamní produkt 8 % pod trendem z let 1995–2007. Nyní leží 15 % pod ním. Kumulativní ztráty amerického produktu měřené k trendu z let 1995–2007 nyní dosahují 78 %, v eurozóně to je 60 %. Jde o mimořádně vysoká čísla ukazující, jaké bohatství jsme ztratili. Přitom ještě v roce 2007 jsme si byli jisti, že nám ho nikdo nevezme. Nikdo v roce 2007 ani netušil, že k jak velkému propadu produktu relativně k jeho potenciálu dojde. Už na počátku roku 2011 jsem tak nabyl přesvědčení, že výraz „Velká recese“ není patřičný. Měli bychom používat název „Menší deprese“.
Nyní severoatlantická ekonomika čelí dalšímu šoku. Mario Draghi ohledně toho, že inflace v eurozóně klesla z 2,5 % v roce 2012 na současná 0,4 %, tvrdí následující: „Tento vývoj má několik příčin. Jde o pokles cen potravin a energií, po roce 2012 se přidalo posílení měnového kurzu a v poslední době rovněž geopolitické riziko pramenící z krize na Ukrajině. Samozřejmě tu je i relativní posun cen, který musel proběhnout v zemích eurozóny postižených krizí. Již dříve jsem uvedl, že všechny tyto efekty by časem měly slábnout, protože většina z nich má přechodnou povahu. Kdyby období nízké inflace mělo trvat déle, rizika cenové nestability by vzrostla.“
V eurozóně se už nepředstírá, že oživení nabírá na rychlosti. Vývoj na finančních trzích nelze číst jinak, než že přichází další recese. V USA už Janet Yellen neuvažuje o tom, jaký dopad bude mít ukončení nákupů aktiv a zvyšování sazeb na zaměstnanost. K ukončování nákupů už dochází a ona přemýšlí o tom, kdy zvedne sazby bez ohledu na to, kdy se zvýší zaměstnanost nebo inflace. Před rokem a půl někteří z nás očekávali návrat produktu na trend a odhadovali, že „Velká recese“ nás bude nakonec stát nějakých 13 bilionů dolarů produktu. Dnes jsou takové odhady příliš optimistické, a platí to dokonce i o scénáři, ve kterém by ztráty dosáhly 20 bilionů dolarů. Nakonec budeme muset používat výraz „Ještě větší deprese“. Kdy to bude?
Autorem je ekonom Brad DeLong.
Zdroj: Equitablegrowth