Pokles cen ropy o 50 % je bezesporu pozitivní pro všechny ekonomiky mimo těch, které ropu vyvážejí. Připomíná nám ale také, že světová ekonomika čelí riziku deflace. Za ním stojí nedostatečná poptávka z Evropy a Japonska, ale také strukturální faktory. Ty se projevují v několika velkých rozvíjejících se zemích včetně Číny. Zpomalování tempa jejího růstu se totiž projevuje v rostoucích nadměrných kapacitách, v růstu korporátního zadlužení mimo finanční sektor a v klesající inflaci. Mezi rokem 2001 a listopadem 2014 klesly výrobní ceny v této zemi o 10 %. Využití kapacit v ocelárnách, ve výrobě materiálů, v chemickém průmyslu, loděnicích či ve výrobě solárních panelů se prudce snižuje. Minulý rok dosahovalo 70 – 72 % a je pravděpodobné, že pokles nadále pokračuje.
Únik z této situace bude trvat dlouho a pravděpodobně nebude bez problémů. Centrální banka už několik měsíců poskytuje likviditu a poprvé za tři roky snížila sazby. V roce 2015 bude bezpochyby pokračovat v uvolňování, ale monetární politika není lékem na nevyužité kapacity a restrukturalizaci dluhu. Čínské deflační tlaky se přitom přelévají do zbytku světa. Od Austrálie až po Peru je cítit nižší poptávka po komoditách, negativně dopadá i na těžařské společnosti, jejich tržby i investice. Zvyšují se globální konkurenční tlaky, protože nadměrné kapacity vedou čínské firmy ke snižování výstupních cen.
Posuny v čínském ekonomickém modelu se projevují i na poptávce po dovozech. Čínské importy vzrostly mezi lety 2006 a 2012 čtyřikrát, nyní se ovšem situace mění. Na konci roku 2014 byly o 15 % nižší než na jeho začátku. Projevuje se to na komoditních ekonomikách, na zbytku asijských zemí i zemích vyspělých a jejich dodavatelských řetězcích. V roce 2015 mohou popsané deflační tlaky vzrůst. Příčinou by bylo oslabování kurzu čínské měny. K němu přispějí deflační tlaky, uvolněná monetární politika a sílící americký dolar. K deflačním tlakům v globální ekonomice se dále přidá oslabování japonského jenu, které se už nyní projevuje na oslabování měn dalších asijských ekonomik. Bylo by překvapivé, kdyby čínská vláda nepřikročila k oslabení renminbi, aby tento vývoj kompenzovala.
Čínská strukturální deflace bude mít spolu se stárnutím populace a nadměrným zadlužením důsledky i v oblasti monetární politiky vyspělých ekonomik. Devět evropských ekonomik včetně Itálie a Francie je už nyní v mírné deflaci a ostatní se k nim mohou už brzy přidat. Japonsko si díky oslabení jenu vybojovalo krátkou přestávku od deflace, v USA a Velké Británii nastává období nízké inflace. Fed (spolu s dalšími centrálními bankami vyspělých ekonomik) nedokázal tento vývoj včas odhadnout a soustavně podstřeluje svůj inflační cíl. Zdá se, že tyto banky nejsou schopny dosáhnout zlepšení. Možná přijde moment, kdy se budeme ptát, zda není čas na reakci vlád.
Autorem je George Magnus, který působí jako nezávislý poradce .
Zdroj: FT