Jarní zasedání Mezinárodního měnového fondu bývají lehčí obsahem, což ale jejich účastníkům většinou vyváží pro dubnový Washington obvyklé krásné jarní počasí. Těžko říci, zda letošní zasedání bylo obsahově mělčí, pozvolnější průběh některých oficiálních částí by tomu nasvědčoval, na druhou stranu byl však patrný zvýšený zájem o méně významné ekonomiky včetně té naší1. Rozhodně však letošnímu jarnímu zasedání dominovala tři témata: Oživení a optimismus, Řecko, prudké oslabení eura a kurzové pohyby jako takové.
Pojďme se na ně podívat popořádku. Většina účastníků se shodla, že oživení začíná mít jasně trvalejší charakter. Mezi jeho hlavními příčinami byly jmenovány uvolněné a často nestandardní makroekonomické politiky měnových autorit, ukončení fiskálních konsolidací ve většině vyspělých zemí, slušný postup strukturních politik v řadě zemí včetně evropských (Španělsko a Irsko patřilo mezi často zmiňované) a pokles cen ropy a dalších komodit přinášející výhodu vyspělým ekonomikám na úkor jejich producentů. Podstatná bezprostřední rizika v zásadě zmiňována nebyla. Jako potenciální šoky byly často jmenovány otřesy oficiálních i stínových finančních institucí, geopolitické tenze a samozřejmě Grexit (odchod Řecka z eurozóny). Na druhou stranu však mnozí varovali před ukvapeným přitvrzením makroekonomických politik, ne tolik kvůli rizikům, ale spíše proto, že toto oživení zatím rozhodně nemá příliš robustní charakter.
Zastavíme-li se u Grexitu, musím především uvést, že panovala evidentní shoda, že jednání sice pokračují, ale jejich atmosféra rozhodně není konstruktivní. Jako "veterán", který měl možnost sledovat jednání o problémech jednotlivých evropských ekonomik od počátku krize, musím současně uvést, že jsem ještě nikdy neviděl takovou nechuť drtivé většiny zúčastněných k dalším ústupkům řecké straně. Dokonce i zástupci Fondu, kteří v minulosti v podobných situacích vždy zastávali vůči ekonomikám v problémech smířlivější postoje, tak tentokrát až na skutečně ojedinělé výjimky nečinili. Je možné, že kompromis nakonec bude nalezen, nezdá se však, že by se mohl skládat i z významných ústupků stávající řecké vládě od reformního programu dohodnutého jejími předchůdkyněmi. Současně je klidně možné, že se na cestě k němu octne Řecko v situaci, kdy po nějakou dobu nebude schopné plnit své závazky. Na druhé straně je pro nás, co máme konkrétní zkušenosti s měnovou odlukou, poněkud šokující, že smířlivost s takovou situací u většiny těch, co na řešení situace Řecka mají vliv, je doprovázena zároveň i nepochopením toho, že měnové unie nebývaly dobrovolně opouštěny jejich slabšími členy, zvláště pokud disponovali schopností fyzické emise měny. Obavám se, že podceňování této historické zkušenosti může přinést, vyhrotí-li se situace Řecka ještě dále, všem zúčastněným četná překvapení.
Pokud jde o kurzové pohyby, zvláště pak prudké posilování amerického dolaru vůči většině světových měn včetně eura (a tedy i koruny), vyjadřovali mnozí zástupci tzv. vynořujících se ekonomik obavy. Spekulativní odtok kapitálu totiž oslabuje jejich schopnost získávat finanční zdroje na mezinárodních trzích. Tuto obavu do značné míry potvrzovala i řada vystoupení představitelů Fondu. Proti tomuto názoru se ovšem vymezila řada jiných účastníků zasedání včetně autora tohoto blogu. Stávající posílení amerického dolaru vnímají především jako zvrat jeho oslabování na počátku krize způsobené především rozhodnutím amerického Fedu dramaticky uvolnit měnovou politiku všemi dostupnými nástroji včetně těch nekonvenčních. Současné posilování americké měny je tedy mnohem více odrazem toho, že ekonomický cyklus největších ekonomik už není tak synchronizovaný jako dříve, což je jev více než žádoucí2. Na současném posílení amerického dolaru toho tedy mnoho k řešení není. Stojí snad ještě za zmínku, že jen minimum zástupců americké strany vyjadřovalo obavy z toho, že by stávající posilování dolaru mohlo sílící americkou ekonomiku nějak dramaticky poškodit, koneckonců, z historického hlediska se nejedná o příliš neobvyklé hodnoty. Pro ekonomiky evropské pak představuje kurzový vývoj další prorůstový impulz dávající naději na to, že i evropské oživení získá konečně trvalejší charakter.
Shrnu-li tedy, dubnové zasedání MMF bylo asi nejoptimističtějším zasedáním od roku 2007. Byť oživení globální ekonomiky patrně nebude příliš prudké, nebyla identifikována žádná bezprostřední rizika. Doufejme tedy, že se účastníci v případě hodnocení rizik kolektivně nemýlili. Trpělivému čtenáři pak slibuji, že příště přinesu úvahu na téma vývoje kurzu dolaru a evropské měny za období od konce BretonWoodského systému řízení kurzů měn, ke které mě debata o stávajícím posilování dolaru na zasedání, ale i u nás inspirovala.
______________
1 V našem případě byl mnohdy tento zájem vyvolán poněkud uměle rozhodnutím náměstka ministra financí Prose zaslat mně určený dopis vyjadřující jeho pochyby o mezibankovní úrokové míře současně i médiím.
2 Méně žádoucí zvláště pro ekonomiku EU je to, že k rozvolnění synchronizace došlo mj. díky prohloubení krize eurozóny a z dnešního hlediska opožděné reakci měnové politiky ECB na tento vývoj.
Autorem článku je guvernér ČNB Miroslav Singer. Originál článku je dostupný na blogu ČNB - zde.