Ti kdo na finančních trzích vsadili na to, že řecký premiér Tsipras v hodině dvanácté klekne na kolena, odprosí věřitele a slíbí jim úspory výměnou za pár miliard euro v hotovosti, se šeredně přepočítali. Tsipras Mezinárodnímu měnovému fondu dnes 1,6 miliardy nezaplatí a bude všemožně bojovat za to, aby řečtí občané slovy předsedy Evropské komise Junkera spáchali sebevraždu a hlasovali proti návrhu věřitelů na další úspory.
Řecký premiér na nedělní hlasování zjevně pohlíží jinou optikou než Brusel či většina populace ve věřitelských zemích a pravděpodobně i většina Čechů. Podle něj odmítnutím návrhu na další úspory dostane on či jeho strana Syriza silnější mandát k dalším tvrdým jednáním. Představa, že Tsipras po “vítězném” referendu (kdy Řekové řeknou věřitelům NE) dostane další šanci vyjednat mírnější úvěrový program je iluzí, která stojí na jednom heroickém předpokladu: eurozóna a především Brusel se Grexitu bojí více než Řecko a proto nakonec udělá vše proto, aby k němu nedošlo. Tsipras možná sází na strach z toho, že kromě negativních politických konsekvencí by se odchod Řecka z eurozóny mohl stát jakýmsi lehmanovským momentem, který vyvolá finanční kolaps a následnou recesi tak jako, když americká administrativa odmítla v září 2008 zachránit banku Lehman Brothers.
Máme se něčeho takového opravdu bát a může být Grexit, jež např. agentura S&P vidí již vcelku reálně, opravdu lehmanovským momentem evropského střihu? Odpověď hledejme v síle finanční nákazy, která se šíří eurozónou. A ta je prozatím naštěstí mírná, což je patrné nejen z relativně pevného kurzu eura, ale také z rizikových marží u evropských vládních dluhopisů, které se sice roztáhly, ale nikterak dramaticky. Odmyslíme-li si pak propad akcií, které zaregistrovaly řecký problém až nyní a navíc mohou mít problém s Čínou, tak vysvětlení relativně mírné nákazy spočívá především v tom, že řecké dluhy mají v knihách zejména vlády věřitelských zemí. Jestli tedy má být řecký default a Grexit lehmanovským momentem, tak primárně pro daňové poplatníky ve věřitelských zemích. Přitom, pokud Řecko nezaplatí, tak i pro takové Němce nepůjde o sumy, které by mohli politici a jejich voliči ignorovat. Pro zajímavost Řecko dluží Německu okolo 80 mld. euro, což jsou 2 % jeho HDP.
Region
Regionální měny jsou v souvislosti s děním kolem Řecka pod tlakem. Včera nejvýrazněji oslaboval forint, který vůči euru ztratil více než procento, následovaný zlotým (asi 0,5 %). Nejstabilnější je dle předpokladů koruna, která ztrácela relativně málo.
I ve zbytku týdne bude v centru pozornosti Řecko, dnes zejména v souvislosti s termínem splátky půjčky MMF. Rizika pro regionální měny jsou sice nadále ve směru oslabování, avšak v této chvíli žádné dramatické oslabování nečekáme. Polská premiérka Kopaczová sice včera pro pořádek zopakovala, že v případě oslabení zlotého jsou připraveny zasáhnout jak ministerstvo financí, tak i centrální banka. Na druhou stranu, náměstek ministra financí Radziwill uvedl, že neočekává významnější přenos nejistoty na trh s polskými vládními dluhopisy. Polské domácnosti s hypotékami ve švýcarských francích (a tedy i politiky a zlotý) může částečně uklidňovat i fakt, že švýcarská centrální banka patrně není ochotna dopustit prudké posilování franku vůči euru, ke kterému by mohlo v souvislosti s děním v Řecku dojít.
Dluhopisy
Dění v Řecku se na dluhopisových trzích projevuje vcelku nepřekvapivě. Kromě vpravdě obřího skoku řeckého desetiletého vládního výnosu (o cca 400 bps!) byly včera pod tlakem i dluhopisy ostatních jihoevropských zemí, tedy portugalské (+37 bps), italské a španělské (+24 bps). Naopak výnos desetiletého bundu poklesl o 13 bps. V případě Německa trh víceméně ignoroval nečekaně nízký předběžný odhad červnové inflace. Nervozita se projevila i na výnosech amerických, které klesaly o 15 bps (10 let).
Dění v Řecku je i nadále hlavním tématem. Zhoršení řeckého ratingu ze strany agentury S&P , jež zároveň vidí 50% šance na Grexit, na CCC-, je vzhledem k celkové situaci pouhou formalitou…