Zabíjejí lidi zbraně, nebo jiní lidé? Tato otázka poukazuje na kognitivní chybu, kterou děláme velmi často. Týká se toho, jak posuzujeme příčinu a následek. Máme totiž tendenci se ptát, jakou část globálního oteplování způsobili lidé a jakou přírodní faktory. Nebo jak velká část našeho profesionálního úspěchu stojí na štěstí a jaká na naší snaze. Na podobné problémy se díváme jako na měření váhy s tím, že pět liber a deset liber dá dohromady patnáct liber. Někdy je takový přístup namístě, jindy je ale naprosto mylný. Vezměme například ozbrojené zločiny. Jak velká část z nich je způsobena lehkou dostupností zbraní a jak velká část lidským chováním? Na zabití střelnou zbraní potřebujeme zbraň i člověka, pokud jedno z toho chybí, k takovému zabití nedojde. Pokud zde budeme hovořit o významu obou faktorů, musíme dát každému 100 %, ale pak dostaneme součet převyšující 100 %.
V podobných případech je o kauzalitě lepší přemýšlet jako o řetězci událostí a ne jako o různých vahách jednotlivých příčin. Když se zatáhne za řetěz, musí držet každý z jeho článků, jinak se přetrhne. Nemá smysl se ptát, který článek nese největší tah. V ekonomii se tyto koncepty používají v souvislosti s komplementaritou a nahraditelností. Pokud máme například méně psacích per, můžeme je nahradit tužkami. Komplementy jsou ale jako levá a pravá bota – na vytvoření páru je potřeba obou. Lidé i o příčinách různých jevů často přemýšlí jako o substitutech, ale většina z nich funguje na bázi komplementarity.
Příkladem tohoto problému je diskuse na téma vzniku a úspěchu firem. Levicově smýšlející lidé obvykle považují význam zakladatelů firem za menší a naopak kladou důraz na instituce. Amanda Schafferová v této souvislosti píše v MIT Technology Review následující: „Tím, že věříme v mýtus velkých vůdců, můžeme podkopávat systémy, které jsou ve skutečnosti hlavní příčinou inovací.“ A Mariana Mazzucato z University of Sussex zase tvrdí: „Firmy Elona Muska se spoléhají na podporu z veřejných zdrojů a na dobré načasování. SpaceX se už roky veze na vládou financovaných technologiích a veřejné podpoře.“
Schafferová definuje teorii „velkých vůdců“ tak, že podle ní nemají instituce velký význam. Je ale faktem, že tito velcí vůdcové i instituce mají 100% vliv. Podnikatelé i instituce jsou vysoce komplementární. Bez vládního výzkumu, který vytvořil vesmírné technologie, by Muskův projekt SpaceX vůbec nevznikl. On by ale nevznikl ani v případě, že by tu nebyl Musk. Musk a vláda jsou dva články řetězu a existovat musí oba. Mnoho lidí neporozumělo tomu, když Barack Obama v jednom svém projevu řekl: „Vy jste to nevybudovali.“ On se ale snažil vysvětlit, že vláda byla nezbytnou součástí v celém řetězu kauzalit. Někteří lidé se ale domnívali, že tím chtěl snížit význam podnikatelů a i pro velkého řečníka, jakým Obama je, bylo tento koncept těžké vysvětlit.
Jak bychom o kauzalitě měli přemýšlet v praxi? Pokud chceme něco podpořit, měli bychom se zaměřit na ten nejslabší článek a na jeho posílení. Platí to například o budování nových společností. Třeba v Japonsku jsou k dispozici nové technologie i firemní zdroje, ale není tam dost podnikavých lidí. V Japonsku by tedy měli být podnikatelé podporováni v tom, aby byli ochotni riskovat a zakládat nové firmy. V chudých zemích je zase často dost potenciálních podnikatelů, ale slabé instituce. Tam by mělo být prioritou posílení vlády práva a výzkum a vývoj. A hlavně bychom měli o vývoji přemýšlet jako o řetězci kauzalit a ne neustále vážit, jak moc daný faktor k výsledku přispěl.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg