Americká centrální banka večer přitáhne pozornost celé investorské obce. Oznámí totiž výsledky svého dvoudenního zasedání, na němž bude diskutováno nastavení měnové politiky. Klíčová otázka zní, zvedne či nezvedne Fed úrokové sazby? Pojďme se podívat na „pro a proti“ v rozhodování o započetí normalizace měnové politiky.
„Pro“:
1) Silný trh práce
Trh práce představuje v rámci duálního mandátu americké centrální banky jednu ze dvou klíčových oblastí zájmu. I proto sehrává v rozhodnutí o sazbách zásadní roli. Statistiky pak naznačují, že právě trh práce vysílá Fedu signály ospravedlňující započetí měnové normalizace. Míra nezaměstnanosti v srpnu sklouzla již na 5,1 % a pohybuje se tak v institucí avizovaném pásmu pro přirozenou úroveň (5 – 5,2 %). U mezd, které ovlivňují spotřební aktivitu domácností (tedy i druhou klíčovou oblast zájmu americké centrální banky v podobě inflace), pak v srpnu došlo ke zrychlení meziměsíční růstové dynamiky na 0,3 %. Jestliže pak na červencovém zasedání Fedu nepanovala mezi členy výboru shoda v otázce očekávané akcelerace růstu mezd, zmiňovaná statistika nahrává spíš jestřábí straně (jakkoliv je třeba vyhlížet potvrzení trendu). Sluší se nicméně podotknout, že nadále na trhu práce přetrvávají taktéž určité negativní faktory. Patří mezi ně například stále nízká míra participace sledující počet lidí zapojených na trhu práce.
2) Akcelerace hospodářského růstu
V zápisu z červencového zasedání Fedu zaznělo, že stávající tempo růstu hospodářství neodpovídá dřívějším projekcím. Někteří členové dokonce vyjádřili obavy, že by změnu nemuselo nabídnout ani druhé pololetí. I proto bude dnes velice zajímavé sledovat případné úpravy projekcí centrální banky pro hospodářský růst. Budiž nicméně pravdou, že klíčové číslo v podobě HDP ve druhém čtvrtletí vykázalo prudký skok z negativní hladiny prvního kvartálu značícího kontrakci k anualizované mezikvartální hodnotě 3,7 %. Hlavní měrou se o to přičinila spotřeba, ale také investice. Především spotřební aktivita má pak prostor k dalšímu navýšení. Nižší ceny ropy šetří peněženky spotřebitelů, pročež existuje prostor pro rozpouštění úspor (pro zajímavost míra úspor v červenci dosáhla 4,9 % osobních příjmů a dosahuje o desetinu vyšší hodnoty, než představuje průměr v novém tisíciletí). Nízkoúročené prostředí navíc vybízí k vyššímu využití dluhového financování domácnostmi, které může dále podpořit spotřebu. Prostor pak zůstává i s ohledem na historické hodnoty, kdy v novém tisicíletí průměrná hodnota dluhových splátek vůči disponibilnímu příjmu dosahuje 11,7 %, zatímco aktuálně domácnosti vydávají „pouhých“ 9,9 % svého příjmu na obsluhu dluhu.
Pro samotné rozhodnutí Fedu je pak klíčový pohled do budoucnosti (měnová politika by měla být takříkajíc akční, nikoliv reakční). Pokles míry nezaměstnanosti pod přirozenou úroveň skýtá další prostor pro akceleraci růstu mezd, což v kombinaci s rozpuštěním úspor umožňuje bobtnání spotřební aktivity. Tlak na investice způsobené osekáváním aktivity v ropném sektoru by měl v případě, že nedojde k dalšímu poklesu cen komodity, postupně odeznít, navíc zůstává při nízkých hypotečních sazbách prostor k růstu investic do bydlení (opět můžeme připomenout nižší průměrné dluhové splátky). Ve výsledku se tak blíží vrchol amerického hospodářského cyklu (příští popřípadě přespříští rok), což k úvahám o započetí „akčního“ procesu utažení měnové politiky vybízí.
3) Napětí finančních trhů
Pro Fed jsou finanční trhy důležitou proměnnou, neboť determinují spotřebitelskou důvěru, kapitálové příjmy i prosperitu samotných korporací (snazší přístup ke kapitálu podněcující investice, inovace), což ve výsledku doléhá na klíčovou složku HDP v podobě spotřeby, ale taktéž na investice. Ačkoliv to na první pohled působí paradoxně, může trhům zvýšení sazeb americké centrální banky pomoci. Neustálá nejistota obestírající očekávané rozhodnutí Fedu alespoň zčásti vymizí a zintenzivní tak důraz kladený na reálná hospodářská čísla. V tomto směru lze navíc rozhodnutí zvýšit sazby číst jako důkaz víry Fedu v sílu domácí ekonomiky. I proto ve výsledku může optimální scénář večerního rozhodnutí představovat zvýšení sazeb (ono potvrzení síly ekonomiky), doprovázené holubičími komentáři ohledně tempa dalšího utažení měnové politiky (odvrácení obav z prudké restrikce).
Vybrané faktory „proti“ zvýšení sazeb shrnuje článek ZDE.