Větší než malé množství zlata škodí

Pohyb ceny zlata bývá vysvětlován a predikován na základě řady teorií, pouček a úvah. Podívejme se na to, co by podle těch hlavních měla jeho cena dělat v poslední době:

--Útoky v Paříži a zvýšené geopolitické napětí by měly jednoznačně zvyšovat poptávku po bezpečných aktivech. Nejvíce pak po aktivech, které mají šanci na využití i při významné destrukci stávajících společensko-ekonomických systémů. Zlato by tudíž mělo procházet velmi silnou rally.

--Zmíněné útoky a tenze by měly vést k úprku do bezpečných přístavů, tedy zejména do USA. Důsledkem by mělo být posilování dolaru, které se obvykle pojí s nižšími cenami komodit včetně zlata. Zlato by tak mělo oslabovat.

--Současná situace a prudký růst nejistoty by měly reprezentovat negativní poptávkový šok v globální ekonomice, který vrátí do hry deflační hrozbu ve vyspělých a rozvíjejících se ekonomikách. Deflační tlaky jsou pohromou pro aktiva, která mají sloužit jako zajištění proti vysoké inflaci. Zlato by tak mělo prudce oslabovat.

--Současná situace a vysoká nejistota zvyšují deflační tlaky, roste tak pravděpodobnost ekonomického kolapsu, protože s těmito tlaky už není čím bojovat. Zlato v takovém scénáři nemá hodnotu jako zajištění proti inflaci, ale jako platidlo, které vydrží vše. Jeho cena by měla růst.

--Na deflační tlaky a vysokou nejistotu zareagují centrální banky agresivním monetárním uvolněním, které zvýší pravděpodobnost vysoké inflace ve středně dlouhém období. Zlato by mělo růst.

Výše uvedené by šlo detailněji rozebírat, ale ono v podstatě není proč. Jasné je, že cena zlata šla dolů. A také to, že zlato je aktivem, kde si každý najde pro vysvětlení to své a od toho jen nerad ustupuje. Já sám se ohledně zlata držím už roky jednoduchého pohledu, který tu čas od času zmiňuji, protože ho stále pokládám za relevantní: Teorie počítající s tím, že monetární uvolnění automaticky znamená vyšší inflaci, je od počátku mylná. To se stále více ukazuje na reálném vývoji a zlato tak postupně ztrácí naprosto klíčový faktor podpory. Pokud je pak někdo přesvědčen, že zlato je naprosto nadřazeným aktivem všem ostatním, radím použít rčení, že „dobrého jen pomálu“.

To ale neznamená, že bychom se ke zlatu měli úplně otáčet zády. Důvody jsou dva: První z nich můžeme shrnout do pojmu „tail risk“ a druhý do pojmu černé labutě. O těchto opeřencích toho v podstatě z definice nemůžeme mnoho co říci (pokud by to šlo, nebyli by to oni). U extrémních rizik pak zůstávají ona dvě klíčová „zlatá“ témata: Kolaps systému/civilizace a vysoká inflace. Detailnější úvahy týkající se prvního páchám jen velmi nerad. A v druhém případě v podstatě hovoříme o tom, že by vlády a centrální banky musela zachvátit vlna šílenství. Což nemůžeme úplně vyloučit ani sami u sebe.

Nový zlatý cyklus

Následující graf ukazuje, jak se vyvíjelo to, čemu můžeme říkat zlatá cena akcií. Konkrétní údaj říká, za kolik uncí zlata bylo v daném čase teoreticky možno koupit index DJIA . Pokud tedy křivka roste, na nákup akcií jsme potřebovali více zlata (akcie byly relativně ke zlatu více ceněny) a naopak. Patrné jsou tři cykly, které můžeme vnímat jako dlouhodobé posuny averze a náklonnosti k reálným a finančním aktivům. Zdá se, že jsme se už nevratně vydali do cyklu čtvrtého, protože atraktivita finančních aktiv relativně k těm reálným opět znatelně roste:



Pokud by měl pokračovat předchozí trend, je vrchol současného cyklu ještě hodně daleko. To znamená, že zlato by mělo k akciím ještě hodně zlevnit. To se může samozřejmě stát přes pokles ceny zlata a/nebo růst cen akcií. Pro mě je to ale spíše taková zajímavost – jak jsem naznačil, větší než malé množství zlata v portfoliu podle mne nedává moc smysl. A nesnažil bych se to modifikovat za pomocí poučky tvrdící, že „alkohol v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství“. Pro hodnocení atraktivity akcií pak nepotřebujeme hledět na vývoj ceny zlata, ale na jejich schopnost generovat tok hotovosti.