Finančníci nestráví ani jeden den bez toho, aby nepadla zmínka o regulaci Basel. Nově navrhovaná pravidla by měla zvýšit bezpečnost bank a zabránit další finanční krizi, která by vyžadovala pomoc ze strany daňových poplatníků. Tato pravidla jsou těsně před dokončením, ale banky se staví proti nim. Protestují i evropští politici, kteří tvrdí, že evropské banky by se kvůli nové regulaci dostaly do konkurenční nevýhody. Následně by byla poškozena i jejich schopnost a ochota poskytovat úvěry firmám a domácnostem.
Do zasedání, na kterém by měly být dokončeny návrhy nové regulace, zbývá jen šest týdnů. Co to ale opravdu znamená, když se hovoří o regulaci „Basel“? Basilejský výbor pro bankovní dohled, zkráceně Basel, je globálním bankovním regulátorem. Jeho sídlem je vysoká šedá budova na severozápadě Švýcarska a jeho členy tvoří 27 zemí a EU. Byl založen v roce 1974 a pravidla pro bankovní sektor vytváří od roku 1988. Zodpovídá se výboru, jehož předsedou je prezident ECB Mario Draghi. Poslední navrhovaná pravidla bývají nazývána Basel III a jsou tvořena již od finanční krize roku 2008. Banky a regulátoři o jejich obsahu již nějakou dobu vědí. S tím, jak se blíží konečné zasedání, na kterém by pravidla měla být schválena, ale také nabírá na intenzitě jejich kritika.
Čím se Basilejský výbor zabývá? Jeho cílem je tvorba pravidel, která by měla bránit pádům bank. Pokud již k takovému pádu dojde, měla by dávat tomuto procesu řád. Regulace Basel III se zaměřuje zejména na to, kolik vlastních zdrojů by měly banky mít, aby pokryly rizika spojená s jejich aktivitami. K tomu je definován i způsob, jak objem zdrojů potřebný pro pokrytí rizik vlastně počítat. Právě tato oblast budí v EU největší nevoli. Velké banky nyní používají své vlastní modely, výbor ale tvrdí, že jsou příliš složité a banky s nimi mohou v případě potřeby manipulovat. Banky někdy o druhé vlně návrhů výboru hovoří jako o regulaci Basel IV, regulátoři ovšem trvají na tom, že všechny návrhy včetně těch současných patří do jednoho balíku regulace Basel III.
Není podobná regulace bank ku prospěchu? Odpověď závisí na tom, koho se zeptáme. Banky tvrdí, že nová regulace vyžaduje mnohem více kapitálu. Podle jejich odhadů by banky v EU musely navýšit kapitál o 859 miliard eur. To znamená, že by klesla jejich schopnost poskytovat půjčky domácnostem a korporátnímu sektoru. Evropské banky tak varují, že by musely omezit objem půjček, nebo budou čelit rostoucím nákladům. Evropská komise, Evropský parlament a členské země EU stojí na jejich straně.
Sekretariát Basilejského výboru a Spojené státy jako jeho další člen ale pevně věří, že banky s lepší kapitalizací jsou bankami silnějšími. A u silnějších bank je vyšší pravděpodobnost, že budou poskytovat finance i během ekonomického útlumu. Jestliže má v tomto sporu pravdu EU a nová pravidla se projeví negativně, mohlo by to mít dopad na náš každodenní život. Zdražily by hypotéky a všechny další formy úvěrů. Pokud ale mají pravdu zastánci nových pravidel, bezpečnější banky by znamenaly méně problémů během útlumu.
Proč se nové regulace neobávají i americké banky? Jejich způsob fungování je totiž rozdílný od bank evropských. V Evropě se firemní sektor mnohem více spoléhá na bankovní úvěry a banky v Evropě také nesou hlavní rizika spojená s hypotéčním trhem. V USA jsou hypotéky spojeny se zárukami ze strany státem vlastněných institucí. Evropské banky tak čelí více rizikům a to znamená, že by kvůli nové regulaci musely navýšit kapitál více než jejich americké protějšky.
Pokud budou nová pravidla nakonec schválena, půjde stále jen o obecné směrnice a ne o zákonnou normu. Jednotlivé členské země by pak měly tyto směrnice uzákonit. To ale znamená, že pokud členské země EU nebudou se schválenými pravidly spokojeny, mohou je prostě ignorovat. Basilejský výbor sleduje přijímání jeho pravidel v jednotlivých zemích a EU má již nyní v této oblasti nejhorší hodnocení. Dopad takového hodnocení je jen nepřímý, ale mohl by se promítnout například do ratingu od agentur Moody’s nebo S&P . Jeho snížení by se bank v Unii dotklo také a i ono by mohlo přinést zvýšení jejich nákladů.
Autorkou je Fiona Maxwell.
Zdroj: Politico