Proč má Německo stále tak vysoké vnější přebytky? Z grafu je zřejmé, že kladná obchodní bilance (v poměru k nominálnímu produktu) se dlouhodobě zvyšuje, a to jak na celkové úrovni, tak po očištění o vliv obchodu s energiemi:
Tento vývoj je na první pohled překvapující, protože nákladová konkurenceschopnost Německa se postupně zhoršuje, investice korporátního sektoru jsou poměrně utlumené a produktivita prochází zpomalením, a to napříč všemi sektory německého hospodářství. Zmíněné zhoršování nákladové konkurenceschopnosti je zřejmé z druhého obrázku. Ten porovnává vývoj jednotkových nákladů práce ve vybraných evropských zemích:
Německo dokázalo jednotkové náklady snižovat až do roku 2007, kdy se dostalo pod náklady ve Francii a bylo na stejné úrovni jako Španělsko. Poté ale nastal opětovný růst německých jednotkových nákladů práce a v současné době je na tom Německo z tohoto pohledu nejhůře ze všech čtyř největších kontinentálních ekonomik. Nejlépe si naopak vede Španělsko, kde v posledních letech proběhlo prudké snížení nákladů.
Pro německou ekonomiku je typická vysoká míra úspor, a to ve všech oblastech – u domácností, firemního sektoru i u sektoru vládního, který dosahuje rozpočtových přebytků. A zatímco nákladová konkurenceschopnost německých firem upadá, jejich nenákladová konkurenceschopnost se nachází na vysoké úrovni. Je to zřejmé například z vysokých výdajů na výzkum a vývoj či na modernizaci výrobního kapitálu. To Německu umožňuje zvyšovat tržní podíl na významných exportních trzích bez ohledu na kurz eura. Oslabení společné evropské měny tak německé přebytky vysvětlit nemůže – tyto přebytky netrpěly ani v letech 2002–2008, kdy byl kurz eura fundamentálně nadhodnocen.
Americká vláda kritizuje německé přebytky s tím, že jsou odrazem příliš slabého kurzu eura. Ten na ně ale ve skutečnosti nemá vliv. Významným způsobem k nim totiž přispívá nenákladová konkurenceschopnost německých firem, kterou lze jen těžko kritizovat. A tyto přebytky vypovídají i o velké tendenci spořit, což je u domácností odrazem stárnutí populace. Kritice od ostatních evropských zemí čelí restriktivní fiskální politika německé vlády, která přispívá k hromadění nadměrných úspor a tudíž i k vnějším přebytkům.
(Zdroj: Natixis)