Když jsme před časem začali hovořit o globálním ekonomickém boomu, obvykle jsme se setkávali se skepsí. Nyní je už ovšem zřejmé, že tento boom skutečně probíhá a ekonomové postupně zvyšují své projekce očekávaného růstu světové ekonomiky. A nová ekonomická data stále pozitivně překvapují. Náš poslední odhad růstu globální ekonomické aktivity se pohybuje na 4,5 %, což je za tento rok nejvyšší dosažené tempo a nachází se téměř celý jeden procentní bod nad trendem. Volné kapacity docházejí, ale zatím se to na inflaci nijak viditelně neprojevuje, píše na stránkách Financial Times investor a ekonom ze společnosti Fulcrum AM Gavyn Davies.
Obdivuhodná je i šíře současného oživení, protože se na něm stále podílí všechny významné ekonomiky. Ta americká podle našich odhadů nyní roste o 3,7 %, eurozóna o 3,6 % a japonský růst se pohybuje kolem 1,5 %. Poprvé během tohoto cyklu navíc ožívají investice. Pro příští rok bude ovšem klíčový zejména vývoj v Číně, kde mohou nastat určité změny v ekonomické politice. Historický a odhadovaný současný růst světové ekonomiky shrnuje následující graf:
Následující tabulka ukazuje „anatomii“ růstu světové ekonomiky na počátku roku 2016 a nyní. Boom je dnes mnohem silnější, k čemuž přispívají v podstatě všechny významné ekonomiky:
Ještě v roce 2016 panovaly značné obavy z globální recese a hlavní příčinou byl vývoj v Číně. Tamní akciový trh si v roce 2015 prošel prudkým pádem, následoval odliv kapitálu a zdálo se, že celý finanční systém bude destabilizován. K tomu se přidaly deflační síly vyvolané poklesem cen ropy a rostoucí nadměrné kapacity ve výrobním sektoru. Fed se navíc začal chystat na zvyšování sazeb a to vše vyústilo ve značné obavy z toho, že Čína bude zdrojem deflačního šoku pro celé globální hospodářství.
Došlo ovšem k posunu ekonomické politiky v samotné Číně i v USA. Čína obnovila kontrolu přeshraničního toku kapitálu, provedla fiskální a monetární stimulaci a začala omezovat nadměrné kapacity ve státem vlastněných společnostech. K tomu podnikla kroky k omezení půjček financujících spekulativní aktivity. Fed zase pozdržel své plány na zvedání sazeb, což přispělo ke snížení odlivu čínského kapitálu do zahraničí a ke stabilizaci tamního finančního systému. Krizi se tedy podařilo těsně vyhnout a začala expanze, která podle všeho pokračuje doposud.
Po uplynulém stranickém kongresu se nyní zdá, že čínská vláda už nebude klást takový důraz na absolutní výši růstu, ale na to, jak je rozložen v jednotlivých částech ekonomiky. Důraz bude zřejmě kladen zejména na rozvoj středu a západu země. Do popředí se dostanou i technologie a inovace, význam těžkého průmyslu poklesne. Vláda se bude více zaměřovat na kvalitativní stránku ekonomického rozvoje včetně kvality životního prostředí, vzdělání a sociálního zabezpečení. Nejde o žádný prudký odklon od strategie posledních let, ale přece jen se zdá, že absolutní ekonomický růst stále ztrácí na významu.
Řada ekonomů se domnívá, že cílem čínské vlády bude růst pohybující se kolem 6 % a přes výše uvedené nebude tolerován jeho významný pokles pod tuto hranici. Došlo by k němu tedy jen v případě, že by vláda učinila nějakou hrubou chybu ve své politice. V takovém případě by mohlo nastat i mnohokrát diskutované tvrdé přistání. Jeho pravděpodobnost se ale po stranickém kongresu nijak nezvýšila.
Zdroj: FT