Milovat Evropu znamená chtít její změnu. To na stránkách Le Monde tvrdí známý francouzský ekonom Thomas Piketty. Německá i francouzská vláda podle něj tvrdí, že ji tvoří eurofilové, ale „v první řadě jde o eurokonzervativce“. A ti nechtějí žádné fundamentální změny v současné Evropě, protože se bojí ztráty moci a pocitu kontroly nad Bruselem. Jenže tím podle ekonoma kopou Evropě hrob a jejich postoji nepohnul ani brexit.
Piketty například poukazuje na skutečnost, že ve Spojených státech jsou progresivní daně na nejvyšší příjmy a majetek spravovány na federální úrovni a to samé platí o zdanění korporátních zisků. Jednotlivé státy pak spravují například nepřímé daně. V Evropské unii je ale systém nastaven opačně. Unie totiž reguluje daň z přidané hodnoty, ale nechává jednotlivé státy, aby mezi sebou soupeřily v oblasti zdanění zisků, příjmů a realit. Výsledkem je, že se Evropa stala místem, kde se závodí o to, kdo nejvíce sníží zdanění firem a kde naopak roste zdanění nejnižších příjmů.
Vše tak vede k tomu, že daňový systém v Evropě stále více zvýhodňuje ty, kteří jsou mobilní a mohou své příjmy danit v místě, kde je to pro ně nejvýhodnější. Fiskální tíha pak dopadá na střední třídu. Takže rostoucí nedůvěra, kterou tito lidé vůči Evropě vykazují, není žádným iracionálním postojem, ale odpovídá tvrdé realitě, tvrdí Piketty. A pokud pro potřebné změny nebude nalezena shoda napříč členskými zeměmi EU, bude podle něj nutné „rozetnout gordický uzel“ a vytvořit nové instituce s menším počtem zemí, které by doplňovaly ty současné.
Základem nových institucí by mohla být takzvaná nová Elysejská smlouva, kterou Německo a Francie podepsaly v lednu letošního roku a která navrhuje vytvoření společného poradního sboru. Ten ale nemá mít žádné reálné pravomoci, jeho role má být čistě konzultační. Podle Pikettyho ale v principu nejde o žádnou utopii, přizvány by měly být i Itálie, Španělsko a další země.
Pokud francouzská a německá vláda odmítnou změnu Evropy, bude tomu tak i proto, že v podstatě zůstávají přesvědčeny o výhodách daňové konkurence. Přesněji řečeno o tom, že tyto výhody jsou větší než její nevýhody, a tudíž současný stav nevyžaduje hlubší změny. Jenže podle Pikettyho takový postoj ukazuje, že Německo a Francie nevnímají probíhající změny a jejich pozice byla pochopitelná jen do devadesátých let. Nyní ale uplynulo deset let od poslední finanční krize, která jasně ukázala, jak zranitelné je euro a že Evropa potřebuje hluboké změny. Pokud nepřijdou a nenastolí fiskální spravedlnost, nakonec z toho všeho budou těžit nacionalisté, uzavírá ekonom.
Zdroj: Le Monde