Kapitálové trhy minulý týden opanovala populistická vzpoura rozdmýchaná skrze sociální média. Retailoví investoři nakoupili obrovské objemy akcií společností v potížích, například GameStop, AMC a BlackBerry (mimo jiné). Chtěli vydělat prachy. Ještě víc ale chtěli dát co proto finančním elitám, jako jsou hedžové fondy, které sázely na úpadek těchto společností.
Trestná výprava uspěla: investoři, kteří u GameStop přijali krátké pozice, 27. ledna přišli o 14,3 miliard dolarů. Velkou novinkou ale není, kdo na sérii akciových obchodů prodělal (nebo vydělal). Zásadní je, že převládající model moderního podnikového vedení je na pokraji seismické změny.
Za současného modelu nejzazší pravomoc nad korporací uplatňuje představenstvo firmy. To odpovídá za výběr, hodnocení, odměny a případně propuštění generálního ředitele a dalších vrcholných manažerů a jeho členové musí schvalovat všechna ostatní zásadní rozhodnutí.
Při hodnocení výkonu manažerů se představenstva už dlouho spoléhají v prvé řadě na cenu akcií. Teď tento ukazatel selhává. Přibývá důkazů, že ceny akcií nejsou spolehlivou mírou výkonu firem ani kvality jejich vedení. Stěžejní předpoklady nevměšujícího se přístupu představenstev k vedení mohou být sice správné teoreticky, ale v reálném světě jsou na omylu. Skupováním obrovských množství podílů v churavějících společnostech mohou obyčejní lidé, obchodující doma z gauče, hnát ceny firemních akcií nahoru bez ohledu na finanční fundamenty jako příjmy a ziskovost.
Události kolem GameStop jsou sice zřejmě nejpodivnějším současným důkazem „postfaktických“ kapitálových trhů, ale stěží prvním. Počátkem nultých let bylo odhaleno, že se firmy řídily heslem „lakuj, až nalakuješ,“ a za účelem posílení cen akcií masírovaly finanční výkazy.
Dále tu byla globální finanční krize roku 2008, která propukla po krachu bubliny podřadných hypoték ve Spojených státech. Pak se ještě index Dow Jones Industrial Average při „bleskovém krachu“ roku 2010 zřítil během několika minut o téměř 1000 bodů, dílem kvůli aktivitám jednoho vysokofrekvenčního obchodníka.
Připočtěme si k tomu zmatení kolem GameStop a začne být jasnější než kdy dřív, že desetiletí trvající experiment Ameriky s vedením firem opřeným o akcie selhal. Je to dobrá věc: s časovým odstupem je zřejmé, že výsledkem tohoto přístupu bylo zřeknutí se úlohy lídra v soukromém sektoru.
Představenstva korporací, s očima cvičenýma na stoupající ceny akcií, se v drtivé většině nedokázala chystat na nadcházející rizika ohrožující úspěch a celkovou prosperitu jejich firem – ba možná si je ani nedokázala uvědomit. Mezi tyto hrozby patří změna klimatu, mor rasové a genderové diskriminace a vystřelující nerovnost příjmů a bohatství (pravděpodobná motivace vzpoury kolem GameStop).
Příkladem tohoto problému je krize covidu-19. Společnosti desítky let dychtivě přijímaly rozmáchlé, nechráněné dodavatelské řetězce. Neuskutečnily žádné přípravy na možnou pandemii, navzdory varování expertů, že je nevyhnutelná. Ceny jejich akcií tato rizika nereflektovaly; právě naopak, prospěch jim nesly vyšší ziskové marže. Když tedy propukla pandemie, společnosti povětšinou nevěděly, co dělat.
Obdobně do doby, než do Kapitolu USA vtrhli 6. ledna stoupenci tehdejšího amerického prezidenta Donalda Trumpa a během tohoto povstání zemřelo pět lidí, korporátní výbory pro politickou angažovanost lily peníze do pokladny Republikánské strany a jejích propagandistů jako Fox News. Nevadilo, že republikánští politici a média byli hlásnou troubou nepodložených tvrzení o volebním podvodu, jimiž Trump přiváděl do varu svou voličskou základnu. Ceny akcií byly pevné a radary představenstev přehlížely stoupající riziko radikální politické polarizace USA, ba dokonce domácího pravicového terorismu s potenciálem vyvolat hospodářský rozvrat.
Je načase, aby členové podnikových představenstev odhodili akciovou krátkozrakost a ustoupili od pasivního vedení. K tomu je třeba, aby vzali na vědomí probíhající disruptivní změny, propojili se úplněji s výkonnými manažery a pracujícími, vyvinuli holistické, progresivní strategie a sešikovali lidské a kapitálové zdroje firem k jejich naplňování. Řečeno jednoduše, představenstva se musí chopit své zákonné pravomoci zjišťovat situaci, určovat strategii a vést.
Nové firemní strategie musí být především informačně založené a technologicky zdokonalené. Díky podstatně propracovanější softwarové analytice si teď představenstva naštěstí mohou sáhnout do hloubi korporátních dat, získat tak cenné postřehy a rozeznat nové otázky. Představenstva selhávají, umožňují-li výkonným manažerům zmocnit se firemních informací a přibarvovat jejich prezentaci členům představenstev. Právě tímto způsobem už některá představenstva překračují omezený model dohledového orgánu a vytvářejí zdokonalené informační a komunikační procesy, aby dokázala s ucelenější představivostí hodnotit rizika a příležitosti.
Důraz na lidský úsudek na úrovni představenstva je také odmítnutím futuristických představ pasivního, technologicky poháněného vedení podniků založeného na algoritmech. Data nejsou všelék, jak zřetelně dokládají společenské a politické otřesy způsobené Facebookem a Googlem. Klíčem je promíchávání lepších dat z nitra firmy s poctivým rozvažováním hledajícího představenstva nad tím, jak měnící se svět postihuje budoucnost firmy. Pokud představenstva využívají cen akcií jako zkratky, nic takového se neděje.
Při troše štěstí pád představenstva jako ryze monitorujícího orgánu povede k nové národní diskusi o tom, co je skutečně zapotřebí k vedení velkých společností, zejména vprostřed vážných politických selhání. Jelikož náročnost členství v představenstvu bude stoupat, jednotliví členové budou muset sloužit v menším počtu představenstev. Tím se pole ve vedení na úrovni představenstev otevře pro nové – ideálně mladé a pestřejší – hlasy.
Nedávné šoky možná také posílí alternativní mocenská centra. Odvážní institucionální investoři jako například prokazují ochotu využívat tržní moci s cílem pomoci předejít klimatické katastrofě (byť velký podíl ve Fox News naznačuje, že ohledně hrozeb pro americkou demokracii je méně svědomitá).
Obyčejní občané minulý týden odpověděli na systémové nerovnosti populistickou, tržně založenou kampaní usilující o narušení mechanismů bobtnání elit – a vyslali důrazné poselství o nutnosti nového modelu podnikového vedení, které se opírá o lidský úsudek na úrovni představenstev, nejen o ceny akcií. Po desetiletích pasivity nadešel čas, aby se členové představenstev ujali vůdčí úlohy.
Faith Stevelmanová je profesorkou podnikového práva na právnické fakultě Newyorské univerzity.
Sarah C. Haanová je profesorkou podnikového práva na právnické fakultě Washingtonovy a Leeovy univerzity.
Copyright: Project Syndicate, 2021.
www.project-syndicate.org