Květnové měnově-politické zasedání ČNB se nezadržitelně blíží, což znamená, že centrální bankéři vyrukovali s tradiční mediální ofenzivou. Ta pochopitelně reflektuje novou geopolitickou realitu, a zejména negativní dopady íránského šoku do tuzemské ekonomiky. Zdá se však, že ČNB nebude nikam spěchat a v květnu zvolí ve světle převládající nejistoty vyčkávací přístup.
Centrální banka je totiž v relativně komfortní situaci. Zatímco energetický šok v roce 2022 zasáhl ekonomiku v situaci již dvouciferné inflace, nyní přichází inflační impuls v době, kdy rostly spotřebitelské ceny nejméně za poslední dekádu (1,4 % v únoru). To poskytuje dostatek prostoru absorbovat aktuální šok. Zdražující paliva pomáhá tlumit zejména levnější elektřina (odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje) společně s poklesem cen potravin.
V dubnu počítáme s dalším zvýšením inflace nad 2% cíl centrální banky, pokud ale nedojde k další eskalaci napětí na Blízkém východě, růst cen by se ani v dalších měsících neměl zásadněji odchýlit z tolerančního pásma ČNB. Podstatná nejistota však nadále panuje ohledně rozsahu a délky trvání energetického šoku, stejně jako přelivu dražších energií do zbytku ekonomiky, což komplikuje inflační výhled na nejbližší měsíce.
Komfortně se může ČNB cítit také díky relativně vysokým úrokovým sazbám na 3,5 %. Na ekonomiku tak centrální banka stále působí mírně restriktivně, tedy proti-inflačním způsobem. Do karet jí hraje i mrtvolnost koruny, která vůči euru oslabila v reakci na geopolitický šok jen nepatrně a nevytváří dodatečné inflační tlaky z titulu dražších dovozů. A konečně v ekonomice již došlo k utažení finančních podmínek z titulu nárůstu delších úrokových sazeb. To vše jsou za nás relevantní argumenty ve prospěch stability úrokových sazeb a vyčkávacího přístupu.
I tak ale musí zůstat centrální bankéři extrémně obezřetní. Hlavním rizikem není zdražování pohonných hmot, ale zejména druhotné dopady – tedy situace, kdy se prvotní šok rozlije napříč ekonomikou. Zvláště nežádoucí by bylo opakování scénáře z let 2022/2023, kdy někteří obchodníci zvyšovali ceny preventivně až oportunisticky, aniž by čelili výraznějšímu růstu náklad. V takovém případě by již úrokové sazby musely jít nahoru, podobně jako při déletrvajícím konfliktu na Blízkém východě, a ještě dražších energiích.
TRHY
Koruna
Česká koruna se během včerejší obchodní seance dostala pod lehký prodejní tlak a oslabila k úrovni 24,35 EUR/CZK. Další zdražení ropy na 100 dolarů za barel jí nehraje do karet, stejně jako posilování amerického dolaru. Nadále se tak ukazuje, že dění na Blízkém východě je pro tuzemskou měnu zásadním faktorem – zvláště při absenci tuzemských makro čísel. Pokud tak bude konflikt v nejbližších dnech dále eskalovat, koruna může opět oslabit do pásma 24,40-24,50 EUR/CZK.
Eurodolar
Cena ropy Brent se včera dostala zpátky nad 100 USD za barel, když vyšlo najevo, že Írán v Hormuzském průlivu zadržel a v podstatě zabavil dvě velké lodě pro mezinárodní přepravu. Situace v zálivu tedy znovu eskaluje, což zdražuje ropu a tlačí eurodolar níže.
Kromě geopolitiky bude dnes měnový pár sledovat i výsledky podnikatelských nálad v západní Evropě. Indexy PMI se zatím držely nad kritickou hodnotou 50 bodů, tak uvidíme, zdali krize v Perském zálivu na tom něco změní. Každopádně eventuální propad kompozitního ukazatele PMI za eurozónu pod 50 bodů by pro euro nebyl dobrým signálem.