Pro většinu lidí je ekonomie pěkná nuda. Účetnictví, marketing a finanční analýzy kromě workholiků nikdo nijak zvlášť nemiluje. S makroekonomií je to ještě horší. Studenti jsou rádi, když přežijí Keynese, Friedmana nebo Obstfelda s Roggofem a pár hodin po zkoušce je v hlavě vymění za Urquell, Budvar nebo Smirnoffa. Jenže někdy i profesora ekonomie chytne poťouchlý nápad. Příkladem je propočet HDP v posledním milionu let, který provedl Bradford DeLong, profesor univerzity v Berkeley.
V principu nejde o nic složitého. DeLong vyšel z odhadu celosvětového HDP v letech 1820 až 1992 provedeného ekonomem OECD Argusem Maddisonem. Zjistil, že v období od roku 1820 do druhé světové války je HDP na hlavu silně korelován s počtem obyvatel. Kauzalitu postavil tak, že vyšší blahobyt, tj. HDP na hlavu, vede k rychlejší populační explozi. V pozadí je myšlenka, že se lidé rozmnožují, když jsou schopni vyprodukovat více, než potřebují ke své fyzické existenci. Odtud je již jen krůček k výsledku. Stačí vzít odhady vývoje populace a dopočítat HDP. Takových odhadů existuje celá řada. DeLong použil čísla svého kolegy Michaela Kremera, profesora na Harvardu.
Obr. 1: HDP na osobu (v dolarech, v cenách roku 1990)
Zdroj: DeLong, B.: Estimating World GDP (draft)
|
Poněkud překvapivé informace ukazuje malý graf uvnitř. Prvního vrcholu dosáhl HDP na hlavu kolem roku 800 před naším letopočtem. Tehdy sice upadal Egypt, ale začaly se objevovat první řecké městské státy, vzniklo Kartágo a Olmekové sjednotili střední Ameriku. Pokles HDP na osobu po roce 800 př. n. l. je poněkud v rozporu se společenským rozkvětem na řadě míst světa v tomto období. Paradoxem DeLongových výsledků je také propad HDP na hlavu na přelomu 13. a 14. století, kdy v Evropě začínala renesance, Inkové a Aztékové byli na vrcholu svého rozkvětu a asijskými pláněmi se proháněly Kublaj Chánovy nájezdné hordy. V tomto období byl HDP na hlavu údajně nižší než před milionem let, kdy ještě Homo Erectus neuměl používat oheň.
Bylo by zajímavé umět odhadnout vývoj životní úrovně lidské rasy v běhu dějin, ale přesnější odhady asi budou muset vycházet z jiné metodologie. Vztah mezi populačním růstem a HDP na hlavu může mít přesně opačnou kauzalitu v podobě synergického efektu větší populace na růst produktivity práce. Pravděpodobnost správného odhadu vývoje ekonomické výkonnosti, o který se pokusil Bradford DeLong asi nebude nijak valná, nicméně je vidět, že i ekonomové se umí dobře bavit.