Nová vláda, vedená opět ČSSD, připravuje své programové prohlášení na příští dva roky. Jak už to u vládních prohlášení bývá, bude jistě plné dobrých úmyslů a velkých plánů, z kterých nakonec mnoho nezbude. Nicméně, vláda bude dva roky u moci a dva roky tak bude formovat české ekonomické prostředí, ať už legislativními akty či pouze svými exekutivními rozhodnutími (a v českém prostředí je pro exekutivní rozhodnutí, ačkoliv vláda tvrdí opak, docela dost prostoru).
Je tedy důležité zjistit, jakými principy či idejemi se vláda, resp. ČSSD bude řídit. Už u předcházející vlády to nebylo úplně jednoduché. Vladimír Špidla působil někdy jako věrozvěst socialismu a naprosto zapřísáhlý odpůrce reforem (stačí vyjmenovat jeho kategorické odmítání důchodové reformy, reforem ve školství, zdravotnictví či jeho nezájem o podnikatelské prostředí). Jindy se ovšem snažil působit jako velký reformátor (tady je příkladů méně, ale například zvýšení věku pro odchod do důchodu či snížení nemocenské první dny nemoci byly v rámci ČSSD zcela revoluční rozhodnutí).
Těžko říci, co Vladimíra Špidlu k takovým obratům a nekonzistencím vedlo, nicméně praktické efekty nebyly velké: Po šesti letech v úřadu (napřed ministra sociálních věcí, pak premiéra), opouští Vladimír Špidla Prahu, resp. Jindřichův Hradec s nezaměstnaností přes 10 % (když nastupoval, byla 5,6 %) a se státním dluhem ve výši 600 miliard korun (když nastupoval byl dluh 170 miliard).
Nicméně, král je mrtev, ať žije král. Novým předsedou vlády je Stanislav Gross, politik, který velkými idejemi zatím neoplýval. O to důležitější je, jaké názory mají lidé okolo něj. Začátkem srpna přišel s první vlaštovkou Oto Novotný, jeden z mužů v pozadí ČSSD, když se v článku v MF Dnes pokusil formulovat zásady sociálního státu a la Stanislav Gross. Na jednu stranu je nutné ocenit, že se zástupci ČSSD snaží přijít s konceptem sociálního státu a že Oto Novotný jasně opouští „staré haraburdí“ vysokého přerozdělování bez ohledu na efektivitu.
Zdálo by se tedy, že i česká sociální demokracie se může vydat směrem k „blairovské“ verzi, přátelské k soukromému podnikání a zodpovědné v utrácení veřejných peněz (ponechme stranou, jak se Blairovi daří tuto přátelskou tvář udržet pod tlakem jeho levicového ministra financí Gorgona Browna). Bohužel, na takové závěry je ještě příliš brzo. Ač v poměrech ČSSD možná velmi odvážný, článek Oty Novotného je téměř prost jakýchkoliv konkrétních návrhů a naopak oplývá útoky na neexistujícího nepřítele „neo-liberalismu“ a opírá se o „evropskou argumentaci“, která je velmi pochybená. Podívejme se stručně na základní argument Oty Novotného.
„Evropa se musí integrovat, aby mohla konkurovat USA a východoasijským zemím.“ To je často opakované tvrzení, které má pro evropské politiky už povahu axiomu, o kterém se nediskutuje. Ale přitom už ve tvrzení samém je protimluv: Jak moc se integruje jihovýchodní Asie? Rostl by Singapur, Jižní Korea či Taiwan rychleji, kdyby se tyto země integrovaly? Evropa samozřejmě potřebuje zvýšit svoji konkurenceschopnost a najít své místo v rychle se měnící světové ekonomice, k tomu ji integrace pomoci může, ale také nemusí. Koneckonců, Sovětský svaz byl velmi dobře integrovaný, ale žádná velká sláva to nebyla…
Takže bude ČSSD podporovat jednotné daně v EU? Nebo bude prosazovat harmonizaci bankrotového zákona a účetních standardů, aby se usnadnil pohyb kapitálu v rámci EU? Bude pro zachování Paktu stability a růstu? To jsou reálné otázky v evropské integraci, ne jen obecná neověřená tvrzení o nutnosti integrace.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)