Český sociální systém je štědrý… a nákladný. Bude to bolet, ale dříve či později už nebude možné odsouvat úhrady ztrát ČKA nebo zvyšovat daně a myšlenka rovnostářství skrze státní redistribuci se bude muset vrátit zpět do reality. Dávky v nezaměstnanosti, sociální dávky a příspěvky na kdeco se budou muset snížit. Česká vláda se tomu prozatím vyhýbá seč může, nicméně jisté drobné změny jsou přeci jen na světě. Otázkou je, zda nenapáchají více škody než užitku.
Příkladem podivnosti vládních úvah je změna ve vyplácení dávek v nezaměstnanosti čerstvým absolventům škol. U mladých lidí je vyšší nezaměstnanost než u zbytku populace v produktivním věku. Chce-li vláda ušetřit na dávkách v nezaměstnanosti, je logické zpřísnit podmínky pro výplatu dávek u skupin s vyšší nezaměstnaností. V případě absolventů škol přišlo zpřísnění v podobě srovnání podmínek pro výplatu dávek v nezaměstnanosti s ostatními. Nově i oni musí mít v posledních třech letech odpracováno alespoň 12 měsíců, aby jim z úřadu práce přišla na účet podpora. Podívejme se ale na věc blíže. Pokud bychom jim sebrali celé letní prázdniny, mohou v posledních třech letech odpracovat maximálně 6 měsíců. Podmínkou je, že vždy seženou brigádu či práci na celé prázdniny, což nemusí být pravda. Aby měli odpracováno 12 měsíců, musí tedy pracovat i v průběhu školního roku. V případě denního studia to znamená buď pracovat po večerech nebo flákat školu. Kvalitě vzdělání jedno ani druhé rozhodně nepřispěje. Výsledkem je prapodivná kombinace. Buď flákáte školu, pracujete a máte po skončení školy nárok na podporu v nezaměstnanosti, kterou ovšem pravděpodobně nebudete potřebovat protože máte vzdělání i praxi, nebo poctivě studujete, navštěvujete přednášky, při písemkách a testech neopisujete a po skončení školy jste „na dlažbě“, resp. rodičům na krku, protože nedostanete podporu v nezaměstnanosti a oproti kolegům, kteří při škole pracovali, máte malou šanci získat práci, neboť nemáte praxi. Jak z této pasti ven? Jsou tři možnosti. Za prvé, degradace vzdělání. Nároky škol budou muset být tak nízké, abyste mohli studovat i pracovat zároveň. Za druhé, musíte být geniální nebo mít bohaté rodiče či strýčky. Za třetí, přestat řešit rozpočtové problémy podobnými způsoby.
Vláda prosadila v Poslanecké sněmovně zákon o zaměstnanosti s presumpcí nechuti absolventů škol hledat si práci. U této skupiny je sice vyšší nezaměstnanost, ale to je přirozené všude na světě. Důvodem totiž není větší neochota k práci než u jiných věkových skupin, ale absence zkušeností. Vláda hlásá, že její prioritou je podpora vzdělání, vědy a výzkumu. I kdyby se našlo v rozpočtu více peněz pro školství, budou to do určité míry peníze vyhozené do vzduchu. Kdo bude chodit na přednášky, když musí do práce, aby po škole nebyl bez zaměstnání i bez podpory v nezaměstnanosti? Podivné řešení rozpočtových problémů.
David Marek, Patria Online