Zmatek nad zmatek, zdá se na první, ale i druhý pohled. Všechny země, které příští rok vstoupí do Evropské unie, jsou zavázány po splnění konvergenčních kritérii přijmout euro. Jednou z podmínek je stabilita směnného kurzu. Podle stávajících podmínek, jež platily i pro ustavující země eurozóny a následně také pro Řecko, se tato podmínka sestává ze dvou kritérií: minimálně dvouleté účasti v mechanismu směnných kurzů ERM II a udržení kurzu v blízkosti centrální parity, konkrétně v pásmu +-2,25%. Toto stanovisko nadále hájí Evropská komise. Evropská centrální banka ovšem včera vydala stanovisko rady guvernérů ECB, kde je výklad poněkud jiný. Hodnocení kurzové stability by podle ECB měly přihlédnout k tomu, zda se kurz pohyboval v blízkosti parity, o pásmu +-2,25% ovšem není nikde ani zmínka. Zamýšlí ECB připouštět větší fluktuace? Těžko říci. Prozatím je pozice ECB příliš neurčitá.
Co by vyhovovalo českému hospodářství? ČNB a vláda se shodly v otázce načasování vstupu do ERM II a délky setrvání v něm. ČR by se měla ERM II účastnit poslední dva roky před zamýšleným přijetím eura, tj. setrvat v ERM II minimálně možnou dobu. Dalšími otázkami, které bude nutné zodpovědět jsou stanovení centrální parity a pásma, do kterého by se koruna mohla po toto období vejít. Poslední otázku ovšem musí zodpovědět instituce EU, pokud skutečně dojde k posunu stanoviska ke kurzovému kritériu.
České hospodářství, stejně jako okolní středoevropské ekonomiky, jsou na začátku cesty reálné a nominální konvergence, což ztěžuje stanovení centrální parity. Nelze tedy vyloučit, že po dobu účasti v ERM II, bude nutné měnit centrální paritu v souladu s pohybem rovnovážného kurzu. Pro ilustraci se můžeme podívat, jakými změnami kurz již prošel v minulých letech. V roce 1994 činil HDP/obyv. (podle PPP) v ČR 55% průměru EU, cenová hladina dosahovala 33% průměru EU. V článku
Kde v EU-25 je nejlevněji aneb euro za 24 Kč, jsme ukázali, že souvislost mezi srovnatelnou cenovou hladinou a HDP/obyv. představuje poměrně těsný vztah, kde změna HDP/obyv. s sebou přináší proporcionální změnu cenové hladiny. V letošním roce patrně HDP/obyv. dosáhne 62% průměru EU, tj. o 4,4% více než v roce 1994, a cenová hladina by měla činit 48% průměru EU, tj. o 45,5% více než v roce 1994. Reálnou konvergencí lze tedy vysvětlit apreciaci reálné kurzu o 4,4% a více než 40% připadá na "vypouštění kurzového polštáře". Průměrné roční zhodnocení reálného kurzu, podle tohoto měřítka, dosáhlo necelých 5%. Pokud bychom vycházeli z reálného efektivního kurzu (deflováno CPI), činí průměrné roční tempo apreciace zhruba 3%. Rozdíl připadá na vrub použití rozdílných cenových indexů pro výpočet reálného kurzu a použitého koše měn. Maximální odchylky od trendové apreciační přímky dosáhly -8,7% (prosinec 1997) a 12,2% v červenci 2002 (viz druhý graf).
Na obrázku je patrné, že k regresní přímce popisující empiricky zjištěnou souvislost mezi HDP/obyv. a cenovou hladinou máme i přes částečné vypuštění kurzového polštáře stále ještě poměrně daleko. Nelze tedy vyloučit, že nominální konvergence (reálná apreciace) bude i nadále probíhat rychleji než reálná konvergence. Právě pro stanovení kurzové politiky je tento závěr mimořádně důležitý, neboť reálná apreciace bude mít jen malý prostor k realizaci skrze inflační diferenciál vzhledem k pravděpodobným inflačním cílům ČNB a ECB. Posun rovnovážného kurzu a možnost poměrně výrazných fluktuací kurzu dávají zapravdu spíše volnější interpretaci kurzového kritéria, kterou se patrně snaží nabídnout ECB. Otázkou ovšem je, zda vůbec vstupovat do eurozóny, bude-li konvergenční proces ještě v plném proudu. I zde platí, že cenové rigidity mohou ovlivnit reálné ekonomické procesy.
Obr. 1: Reálná a nominální konvergence české ekonomiky
Zdroj: Eurostat, Patria Online
Obr. 2: Reálný efektivní kurz (CPI; průměr roku 2000 = 100)
Zdroj: ČNB, Patria Online
David Marek