Evropa je trpaslíkem ve srovnání se zbytkem světa co se týče zásob a těžby ropy, nad ostatní zde vyčnívá Norsko, u něhož těžba ropy hluboce ovlivňuje fungování celého zbytku ekonomiky a společnosti (speciální sociální a ekonomické fondy z příjmů z těžby ropy, neochota vstoupit do EU atd.). Norsko také, zdá se, doposud lépe odolává tzv. Holandské nemoci, která Nizozemí „postihla“ v období větších nálezů a těžby ropy v jeho teritoriálních územích (spíše vodách). Nizozemí v té době díky rostoucím exportům ropy muselo čelit tlakům na apreciaci jeho měny, která způsobovala problémy ostatním odvětvím hospodářství – tato země je, podobně jako ČR, silně proexportně orientovaná, hlavním exportním trhem je také Německo.
Na druhém místě v zásobách ropy v Evropě je UK, (skoro poloviční ve srovnání s Norskem), následované Dánskem.
Zdroj: BP, OGJ, Patria Finance
V rámci zemí bývalého Sovětského svazu je jednoznačnou jedničkou co se týče rezerv Rusko, přestože se v poslední době často přetřásá vzrůstající důležitost zemí jako je Azerbajdžán a Kazachstán - tento východ je ale zatím asi stále příliš divoký na masivnější, západem tažené investice do sektoru.
Zdroj: BP, OGJ, Patria Finance
Rusko se zatím z velké části drží co se týče klasické Holandské nemoci. Použijeme-li ale tento výraz v širším smyslu –pro možné komplikace způsobené velkým podílem ropného průmyslu na celkovém produktu (a exportu), dá se s nadsázkou říci, že Rusko je, alespoň mírně, nachlazené. Zatímco příjmy z ropy nyní zvyšují zisky ruských ropných gigantů a příjmy státní pokladny, působí na klesající státního zadlužení a externí rovnováhu, je to zejména závislost na tomto jediném zdroji výnosů (konkrétně na cenách ropy), která může dělat vrásky těm, kteří mají co do činění s ruskou ekonomikou (krize roku 1998 stále nezapomenuta). A zmiňme ještě jeden možný negativní aspekt relativně dobrých časů, které Rusové díky ropě nyní zažívají – je snadné přestat vnímat současný stav jako čas na to dát ostatní věci do pořádku (liberalizace, institucionální prostředí, separace politiky a byznysu atd.) a začít ho vnímat jako permanentní.
Jiří Soustružník
Další díly ze série o ropě:
Jak dlouho to bude trvat, než auta začnou jezdit na vodík?
Ne USA, ale Arabský svět hýbe světovou ekonomikou
OPEC opět překvapil, ale jak je na tom vlastně svět s ropou?