To, že Evropa má pouze 2% ze světových prokázaných zásob ropy asi tolik nepřekvapí (možná tak Nory), její pozice v produkci elektrické energie může ale pro laiky naopak být překvapivě silná. Produkci elektřiny ve světě v roce 2002 demonstruje následující graf, z něj je jasné, že Evropa se svým 22% podílem patří vedle Asie/Pacifiku a Severní Ameriky k jednoznačným supervelmocem co se týče produkce elektřiny. Překvapující může být i velký odstup ostatních, zejména Centrální a Jižní Ameriky:
Zdroj: OECD, BP, Patria Finance
Jak ukazuje následující graf, v rámci Evropy je pozice jednotlivých zemí víceméně odpovídající jejich velikosti a ekonomickému významu, s Německem a Francií představujícími třetinu celkové produkce, v závěsu s UK a Itálií:
Zdroj: OECD, BP, Patria Finance
Je zajímavé poznamenat, že jmenované čtyři hlavní producentské země se poměrně značně liší, co se týče hlavních charakteristik jejich elektroenergetického trhu. Francie s velmi dominantní a stále státní EdF a poměrně málo liberalizovaným trhem, oproti UK, kde je liberalizace v pozdní fázi, či Německu, kde dominují čtyři společnosti, většinou silně horizontálně i vertikálně (elektřina, plyn, voda) integrované. Itálie prochází poměrně silnou vlnou strukturálních a liberalizačních změn a to v prostředí relativního nedostatku produkčních kapacit.
Jiří Soustružník