Říjen je měsíc krizí akciového trhu, připomeňme roky 1929 a 1987. Bude ten letošní výjimkou? Zdá se, že ano; mohl by se stát dokonce měsícem, který se zapíše do historie jako zlomový poté, co akciové indexy zaznamenaly minulý týden jeden z nejprudších růstů.
Krize na akciových trzích je bezpochyby způsobená obavami o zisky společností a růst z minulého týdne by mohl být způsoben jen neočekávaně dobrými čtvrtletními výsledky některých firem za 3Q, které se však nemusí opakovat. A nebo opak je pravdou a býčí sentiment se vrátil mezi investory. Časopis The Economist zmiňuje několik faktorů současné nálady na trzích, které považujeme přinejmenším za zajímavé.
1) Na trzích nyní panují obávy, že by investoři mohli promarnit úvodní růst, který obvykle následuje po velkém propadu (například indexu S&P500 trvalo jen tři měsíce narůst o 40% z minimálních hodnot na počátku roku 1982). Abby Joseph Cohen, hlavní akciový stratég Goldman Sachs předpovídá růst indexu S&P500 o 50% v průběhu příštího roku!
2) Co se týká možné změny trendu na trzích, na počátku října byla hodnota S&P500 o 50% nižší než jeho vrchol v roce 2000 - jedná se tedy o největší pád od deprese v 30. letech, přičemž ve srovnání jsou nyní ekonomické podmínky daleko lepší než ve třicátých letech.
3) V reálném vyjádření však ceny akcií propadly méně než například v sedmdesátých letech - na "vině" je nízká inflace. Růst akciového trhu, který možná přijde, proto nebude srovnatelný s růstem následujícím po krizi sedmdesátých let. V reálném vyjádření se tehdy S&P500 dostal na úroveň roku 1973 až koncem roku 1987!
4) Jak blízko jsou nyní ceny akcií svým správným (fair, vnitřním) hodnotám? Poměr ceny akcie a zisku na akcii (P/E) v rámci indexu S&P500 nyní činí 30, což je jen mírně pod hodnotou dosahovanou indexem v období jeho maxim. 50-letý průměr P/E přitom je 15, akcie tedy stále mohou být výrazně nadhodnocené. Cyklicky přizpůsobené P/E minulý týden spadlo na 17, což je sice již na úrovni průměru let 1990-1995 (tj. před "bublinou"), ale stále výrazně více než bylo v krizích roku 1974 a 1982 (8). Tento fakt indikuje spíše další pokles než obrat trendu. Existuje však prostor pro restrukturalizaci portfolia - P/E ve Velké Británii činí 12 a pro zbytek Evropy 14.
5) Americké akcie se zdají být relativně levné v porovnání s americkými dluhopisy, dividendový výnos je historicky vysoký ve srovnání s výnosem státních dluhopisů, do kterých se promítají obavy z deflace.
6) Z ekonomického úhlu pohledu se zatím nedá vyloučit návrat k recesi v USA. Podnikové zásoby poklesly sedmým čtvrtletím v řadě, spotřebitelská důvěra (Michigan) je na téměř desetiletém minimu. Na důvěře spotřebitelů se sice projevuje právě pád akciového trhu, na druhou stranu pokles výdajů domácností může propad akcií dále akcelerovat.
7) Volatilita na trhu se výrazně zvýšila, v první polovině října index S&P500 denně kolísal v průměru o +/-1%. Podle některých investorů je právě zvýšená volatilita ukazatelem změny trendu.
Obecně, nebudeme-li brát příliš v úvahu některé historicko-technické indikátory vývoje trhů, měli bychom se soustředit na to, zda jsou akcie i nadále fundamentálně nadhodnocené. V delším období jsou ceny akcií závislé na ziscích společností, které nemohou po delší dobu převyšovat růst nominálního HDP tak, jako tomu bylo v devadesátých letech. Růst nominálního HDP v USA příští rok jen těžko převýší 4-5%, přesto analytici v průměru očekávají růst korporátních zisků o 18%! Mohou tedy jít trhy brzy prudce nahoru ???
(zdroj: The Economist)