Průměrná mzda v České republice se ve třetím čtvrtletí zvýšila na 14 410 Kč, což je o 1 183 Kč více než ve stejném období loňského roku. Při průměrné inflaci ve výši 5,4% dosáhl reálný přírůstek průměrné mzdy 3,3%. V nepodnikatelské sféře se rostly mzdy rychleji. Průměrná mzda se v tomto sektoru zvýšila o 10,9% na 12 467 Kč. V podnikatelské sféře se průměrná mzdy zvýšila o 8,6% na 14 881 Kč.
I nadále pokračoval proces prohlubování mzdové diferenciace, když nejrychleji rostly mzdy u profesí, kde jsou už beztak mzdy nejvyšší. Nejvíce se zvýšily mzdy v letecké dopravě (o 19,4%) a ve finančním sektoru (15,4%). Variační koeficient, jež se používá k měření mzdové diferenciace, se zvýšil o 1,8 procentního bodu na 26,8%.
Zvýšení mezd je mírně nižší než naše očekávání a ukazuje, že mzdy nepředstavují aktuální hrozbu pro udržení makroekonomické stability. Mzdová dynamika by navíc byla nižší, kdyby v letošním roce nebyly zvýšeny mzdové tarify v nepodnikatelské sféře o 6% a nedošlo navíc k dalšímu zvyšování mezd u vybraných profesí. Díky tomu se mzdy v nepodnikatelské sféře zvýšily o zmíněných téměř 11%. Při porovnání přírůstku průměrné mzdy v ČR a produktivity práce je zřejmé, že mzdové požadavky nepřesáhly možnosti české ekonomiky. Tak alespoň hovoří makroekonomická čísla. Samozřejmě, že v realitě je nutné zohlednit stav finančního zdraví firem a situace v sektoru. Pro zhodnocení udržitelnosti mzdového vývoje se obvykle používá srovnání růstu reálné mzdy a produktivity práce. Pro určení přírůstku produktivita práce musíme znát růst hrubého domácího produktu a změnu počtu zaměstnanců v ekonomice. Druhý zmíněný údaj je součástí dnes zveřejněné zprávy ČSÚ. Průměrný evidenční počet zaměstnanců se ve třetím čtvrtletí meziročně snížil o 0,3%. Údaje o HDP budou k dispozici až v prosinci, takže můžeme použít jen naši prognózu růstu HDP, která činí 3,5%. Přírůstek produktivity práce by v případě realizace naší prognózy činil 3,8%, což je o 0,5% více, než zvýšení průměrné reálné mzdy. Podíváme-li se na věc z druhého konce, můžeme říci, že vývoj mezd budeme moci považovat za uspokojivý, pokud se HDP zvýší alespoň o 3,0%. Za této situace se přírůstek produktivity práce přesně rovnal zvýšení reálné mzdy.
Problémem by se mohla stát setrvačnost mzdových požadavků v případě poklesu růstu ekonomiky. Je známo, že pružnost při mzdových vyjednáváních je směrem k omezení růstu mezd podstatně nižší než v případě růstu mezd. Odtud mohou pramenit obavy ČNB. Pokud by se růst mezd držel i po poklesu inflace kolem úrovně osmi procent, mohlo by se stát, že by již relace mezi produktivitou a reálnou mzdou nebyla v souladu a hrozil by opětovný vzestup inflace. Tentokrát z důvodů mzdových a následně poptávkových tlaků. Příliš rychlý růst mezd totiž se totiž může do inflace promítnout hned dvakrát. Růst mezd zvyšuje produkční náklady a tedy i cenu produkce. Na druhé straně růst mezd (reálný růst) zvyšuje kupní sílu domácností a s tím i jejich poptávku, což může tlačit na růst cen.
A jak se vývoj mezd může promítnout do rozhodování o úrokových sazbách? Aktuální výsledky jsou mírně nižší než očekávání a otevírají prostor pro mírné uvolnění měnové politiky. Mzdové požadavky ze strany odborů pro příští rok (zvýšení o 7-8%), dopad ochlazení globálního hospodářského růstu na českou ekonomiku a možnost dalšího poklesu inflace však nabádají k opatrnosti. Pokud se ČNB rozhodne snížit úrokové sazby, neměli bychom očekávat podobný scénář jako v případě FEDu, který snížil v průběhu letošního roku úrokové sazby o 4%. V případě ČNB je pravděpodobnější mírné snížení v nejbližším období a možnost opětovného zvýšení v průběhu let 2002-3 v případě další akcelerace hospodářského růstu.
(David Marek)