Treasury Secretary Henry Paulson minulý týden prezentoval svůj názor na to, že ekonomika Spojených států bude nadále růst a že máme minimálně polovinu kreditní krize za sebou. Přidal se tak ve svém relativně optimistickém pohledu k představitelům bank , a . Těžko soudit objektivitu jejich názoru; poslední tvrdá data ale také nebyla tak špatná. A co je nejdůležitější - milionáři mají, zdá se, stále dobrou náladu (viz The Fidelity Investments Millionaire Outlook nebo ZDE). Trhy přitom ve svém přechodu na býčí modus operandi nikdy nečekají na obrat v ekonomice – jak jsem zde již uváděl, nejvyšší posílení jsou dosahována již ve druhé fáze recesí, respektive problematických období. Jde pak v řádu o desítky procent.
S tím, jak se pomalu, ale jistě blížíme ke konci krize, se také zvedá vlna ukazování na ty, kdo za krizi (údajně) mohli. Zejména u bývalého šéfa Fedu pak jde o důkaz tvrzení, že „čím výše se dostanou, tím hlouběji padnou“. Mám na věc ale alternativní pohled - i pokud za krizi skutečně může, měli by mu Američané poděkovat. Podle studie „Systemic crises and growth“* totiž existuje jasný pozitivní vztah mezi občasnými finančními krizemi a dlouhodobým růstem. Jinak řečeno, země, které občas zaznamenají finanční krizi, obvykle rostou rychleji, než země se soustavně stabilním finančním systémem.
Na vysvětlení se v první řadě nabízí Schumpeterova kreativní destrukce, kdy starý způsob dělání věcí se sám od sebe zničí a uvolní cestu novému. Ne plně kompatibilní s tím je vysvětlení nabízené v rámci zmiňované studie. Pokud to velmi zjednoduším, její autoři argumentují, že finanční stabilita se pojí s velkou mírou regulace – a zde leží zakopán pes. Velká míra regulace s sebou nese malou flexibilitu, neochotu a nemožnost riskovat, apod. Naopak finanční liberalizace umožňuje podnikání i rizikových projektů, zvyšuje investice a podporuje růst. Krize jsou jen (asi) nutným zlem pojícím se s liberalizací, která dlouhodobě růst zvyšuje. Stojí tedy za to si občas si protrpět nějakou tu krizi na liberalizovaném trhu, než mít „jistotu“ trhu silně regulovaného a růstu menšího.
*SYSTEMIC CRISES AND GROWTH, R. RANCIERE, A. TORNELL, F. WESTERMANN, CESIFO WORKING PAPER NO. 1451, APRIL 2005
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.