Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Mezi vámi a vidlemi jsem už jenom já

Mezi vámi a vidlemi jsem už jenom já

20.4.2009 18:08

Prezident Obama prý na nedávné neveřejné schůzce s šéfy bank varoval, že mezi nimi a vidlemi lidí je již jenom on. I bez laciného socio-populismu a kolektivní viny je na místě uvažovat o tom, nakolik je celý finanční sektor ve vyspělých ekonomikách zralý na radikální změnu. Slabiny současného systému, kdy se příliš přehazují peníze z místa na místo a ukrajují poplatky, jsou sice dobře ukryty v dobách silného růstu cen přehazovaných aktiv, těm ale odzvonilo. Ač zatím kroky podnikané státní správou v USA velké restrukturalizaci poměrně úspěšně brání, její nutnost je tak podle mne nasnadě. A jejím klíčovým rysem bude snížení významu finančního sektoru v ekonomice. Jinak řečeno – dojde k návratu k základům a přesunu aktivity k „reálným“ sektorům (za jednoho z favoritů považuji v středně dlouhém období např. zemědělství).

Následující graf ukazuje vývoj relativní mzdy ve finančním sektoru v USA a relativní vzdělanosti tamtéž:

Soustružník

Zdroj: WAGES AND HUMAN CAPITAL IN THE U.S. FINANCIAL INDUSTRY: 1909-2006, Thomas Philippon, 2009

Je patrné, že do roku 1940 byl finanční sektor v USA vysněným místem pro zaměstnání – byly v něm vysoce nadprůměrné mzdy, které do značné míry odrážely vysokou vzdělanost v sektoru (i když tato vazba se ke konci začala trhat). Poté následovalo cca 40 „průměrných let“, následovaných prudkým vzestupem vzdělanosti a platů po roce 1980.

Jak ale ukazuje současnost, finance jsou oborem, kde se dá veškerá vysoká vzdělanost „propálit“ na vytváření věcí bez nejmenšího užitku, respektive věcí s potenciálem pro velkou škodu. Typickým příkladem jsou složité deriváty. Mnoho z nich jasně ukázalo, že např. jejich teoretický risk-redukující potenciál pro celou ekonomiku je více než vyvážen prostým faktem, že jim nikdo moc nerozumí (a často ani nechce rozumět). Onen návrat k základům sebou ponese eliminaci těchto produktů i pozic, na kterých byly tvořeny. Doufejme, že v maximální možné míře.

Pohled na uvedený graf a očekávání opětovného poklesu křivek v grafu znamenají pak při troše dobré vůle jednu výbornou věc – ona vzdělanost i platový rozdíl se přelije do ostatních sektorů. Obávám se sice trochu, že ti, kdo kreativně tvořili AAA strukturované produkty, by v jiných sektorech tvořili zase jen velmi užitečné věci, jako strojky na holení s deseti břity, či prací prášky pro ještě bělejší prádlo. Každopádně se ale výrok pana Obamy dá interpretovat i jinak: Mezi současným stavem a tím, aby někteří bankéři šli k vidlím (rozuměj k smysluplné práci), je již jen Obamova administrativa a její kroky, které umožňují personální status quo*. A ryby si sami rybník nevypustí.


*Pro jistotu zde zopakuji, že nejsem zastáncem názoru, že by se do bank neměly dávat peníze a ty by se měly nechat zkrachovat. Pak by se sice možná uvedený personální problém vyřešil (včetně morálního hazardu a dalších), bylo by to ale příliš drahé. Peníze se do bank se měly od začátku dávat s tím, že vláda banky znárodní a má tudíž možnost (ne povinnost) dělat rázné kroky – např. v případě bonusů, či vrcholných pozic. Na změnu směru a přístupu není pak zdaleka nutné vyházet celý vrcholný management, stačí pár klíčových lidí, kteří nadělali (a dovolím si tvrdit, že stále dělají) největší škodu.

Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.


Váš názor
  •  
    20.4.2009 19:52

    Nic než souhlas.
    Animal
    • Nechat zkrachovat banky příliš drahé?
      21.4.2009 1:15

      Příliš drahé pro koho? Pro jejich klienty? Potom jedině dobře. Jádro problému je imho totiž právě v klientech. To oni, ne stát, by měli nutit banky, aby nenakládaly s jejich penězi rizikově. Koho dnes zajímá, kam jeho banka jeho peníze investuje, komu je půjčuje? Nikoho, všichni spoléhají na to, že stát jejich úspory ohlídá. Jak toto hlídání probíhá nyní vidíme v plné kráse - daňový poplatník to zacáluje, a pokud na to nemá, zkásneme i jeho děti. Myslím, že myšlení lidí se musí měnit - brát si na sebe víc zodpovědnosti, kterou nyní nechávají na státu (a platí mu za to, ani neví kolik). To prosebné obracení na stát je imho způsobené tím, že u obyčejného člověka s dnes probouzí ten komouš, který nechápe, jak můžou mít bankéři takové platy a vyplácet si odměny. Nejradši by je pozavíral, platy zdanil, odměny zakázal. To se mu bez státu těžko podaří, jen si představme, jak úspěšná bude banka, která bude klienty lákat nízkými platy vedoucích pracovníků...
      toncek
      • Re: Nechat zkrachovat banky příliš drahé?
        21.4.2009 10:21

        To sice zní hezky, ale jsou tu ALE. Jednak stát je od toho, aby udržoval pravní prostředí, tedy pravidla hry a určitou společenskou smlouvu, tak aby minimalizoval schopnost bank přesouvat rizika ze své činnosti na jiné a přitom si ponechávat zisky. Transakční náklady by byly neúnosně velké, kdyby si toto musel zajišťovat každý člověk sám. Běžný člověk nemá čas na to vydělávat peníze a zároveň podrobně studovat chování bank. Vzniká tak obrovská informační asymetrie. Proto se de facto oddělily jednotlivé obory - zatímco jeden pěstuje zeleninu, druhý spravuje jeho peníze a dostává od něj tu zeleninu. Pro jednoho člověka je příliš nákladné zvládat obě činnosti naráz. Zároveň i společensky neefektivní. Proto tu musí být autorita státu k tomu, aby udržela pravidla hry a snížila náklady. Pokud by si klient musel sám toto hlídat, náklady pro něj by byly tak vysoké, že by ve finále všechny peníze strčil pod polštář. Čímž by byl celý finanční sektor uplně na draka. Pokud právní síla bank je natolik vysoká, že umožňuje přesun rizika na ostaní jde de facto o negativí externalitu a v tomto případě je dle mne stát oprávněn zestátnit.
        Ondra
    •  
      20.4.2009 22:15

      jsem profesně hodně daleko na to, abych si mohl dovolit zasahovat do názorů odborníků ,ale příspěvky p. Soustružníka často potvrzují i moje názory.Takže i ti (nebo hlavně ti) SUPER se SUPER platy by měly častěji používat tzv.zdravý selský rozum. jenže potom by těžko obhajovali své neskutečné fin. požadavky pro své geniální shopnosti
      PD
      • Nejsem odborník v dané tematice, ale
        24.4.2009 13:21

        jestli jsem to dobře pochopil, tak jeden pohled na banky může být ten, že tyto jsou mimo jiné prostředníkem mezi těmi co mají přebytek peněz a nepotřebují je, a těmi co jich mají nedostatek a jejich potřebu. Jako takové provádí banky odborné zhodnocení vložených prostředků tím, že je půjčují. Problém zmíněný v příspěvku toncka je v tom, že klienti nejsou a ani nechtějí být těmi kdo se zabývají posuzováním způsobu nakládání se svými prostředky svěřenými bankám, protože kdyby chtěli, tak by nepotřebovali banky a dělali by to sami. Protože to ale střadatelé nechtějí dělat, ujali se tohoto úkolu jiní lidé, a to jsou původně majitelé, dnes akcionáři bank. Jenže ti to už dnes také nedělají sami, ale najali si na to jiné lidi, manžery. A teď dochází k tomu, že zájmy všech těch tří skupin jsou v některých bodech shodné (ovšem pouze v některých bodech), ale v jiných se rozcházejí. A rozchází se v jednom zásadním bodě, a to KDO NA ODBORNÉM ZHODNOCENÍ SPOŘENÝCH PROSTŘEDKŮ BUDE KOLIK VYDĚLÁVAT. Jak je vidět, vydělávají na tom všechny tři skupiny, ovšem rozdílnou mírou. Všechny tři skupiny mají zájem vydělat co nejvíc, ale vzhledem k tomu, že manažeři mají nejblíže k nakládání s vloženými prostředky, protože jsou to oni kdo bezprostředně s těmi penězi pracují, mají logicky oni největší šanci urvat co největší část výdělku pro sebe, takže na tom vydělávají nevíc. Je to tím, že každá z těch skupin má jiné možnosti jak ovlivnit tu výši výdělku, a podle mého názoru jsou střadatelé až na posledním místě. Jaké páky mají střadatelé na ovlivnění výše svého podílu? Pokud to dobře chápu, tak hlavní roli zde hraje konkurence a možnost přechodu pro konkurenci, což platí pro všechny střadatele, ale taky je to prakticky jediná možnost pro drobné střadatele. Velcí střadatelé mají možnost si dojednat nějaké individuální podmínky, ale i tak bych to nepovažoval za nějakou extra páku. To akcionáři a majitelé bank mají jiné možnosti, a to pohrozit výměnou managenetu. Tím ale jejich možnosti taky končí. Takže když to shrneme, tak najatý management bank rozhoduje o tom kolik komu nechá z celého balíku výdělku. Střadatelé dostanou tolik, aby aspoň trochu pokryli náklady na inflaci, akcionáři tolik, aby aspoň trochu vydělali a nesestřelili management, a zbytek jde do kapes managementu banky. A co je další důležitý aspekt celé věci je to, že management, kterému prakticky nehrozí žádná ztráta ze ztráty banky, kterou vedou, kromě ztráty zaměstnání, hraje hru, kdy se snaží udržet zisky banky na maximální míře, což s sebou přináší riziko hry na ostří nože. A právě teď došlo k tomu, že banky riziko přestřelily, takže se bankovní systém dostal do problémů. Konec. A to jsem nerozebral tzv. investiční banky jako trochu specifikum. Specifikum proto, že nad nimi nebyl tak tuhý dohled jako nad běžnými komerčními bankami, a zabývaly se jen investováním, sofistikovaným sice, ale stále jen hraním - sázením na burze. Bankovnictví musí být nuda zněl nadpis jednoho článku Paula Krugmana zde: http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/svet/paul-krugman-bankovnictvi-musi-byt-nuda_114341.html, a já s ním souhlasím. Podnikat v bankovnictví riskantním způsobem je příliš riskantní pro celou ekonomiku, a zvlášť pokud se to děje ve velkém, a to proto, že na tento systém je navázáno příliš mnoho ekonomiky. A pokud nebudou nějaké regule svazující management bank, tak ten bude mít tendeci riskovat, protože je to jeho přirozenost, abych tak řekl. Regulace fungování bank a rozdělení velkých bank na menší je cesta, kterou bych se já vydal, přestože nejsem velkým příznivcem regulace ekonomiky. Zvlášt bych preferoval regulaci v systému řízení rizik. A to je úloha státu. Jestliže mě stát nutí zákonem, abych používal jedině jeho platidlo, tak za něj taky zodpovídá a zodpovídá za nakládání s ním. Jako perličku na závěr bych rád připojl větu z článku jednoho význačného ekonoma (odkaz bohužel nemohu teď najít), kdy citoval svého studenta, který pracoval pro nějakou velkou investiční banku, jenž se ho po krachu amerických investičních bank zeptal co má teď dělat, jestli si má najít nějakou normální práci.
        Otazník
        • Re: Nejsem odborník v dané tematice, ale
          24.4.2009 13:48

          Konečně jsem našel ten článek. Je zde: http://www.project-syndicate.org/commentary/rogoff47/Czech Ostatně pro zájemce o názory renomovaných lidí na nynější krizi doporučuju si prostudovat stránky project-syndicate.org týkající se krize už začátku roku 2007. Zajímavé jsou třeba tyto: http://www.project-syndicate.org/commentary/moisi26/Czech (z ledna 2008), nebo http://www.project-syndicate.org/commentary/stiglitz96/Czech (z února 2008) a další.
          Otazník
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
Nebyla nalezena žádná data