V roce 2009 Londýn utrpěl docela významnou ztrátu. Na rozdíl od předešlých let, kdy např. v roce 2007 debutovalo na kapitálových trzích v Londýně 166 společností, bylo na burze v anglické metropoli zaznamenáno jenom 7 IPO (v roce 2008 bylo realizováno 36 IPO). Velká část transakcí se v minulém roce přesunula do Asie. Tam se odehrálo přes 70 procent aktivit v oblasti IPO. Tato čísla byla zveřejněna ve studii Ernst & Young týkající se IPO. Pravděpodobně to nelze považovat za nějakou dlouhodobou záležitost a celá řada (nejen britských) společností je připravena vstoupit na kapitálový trh právě v Londýně v roce 2010, nicméně rozvíjející se burzy mimo hlavní finanční centra ve Spojeném království a USA nabývající na svém významu. Tento trend byl například podpořen i nedávným vyhlášením kazašského guvernéra centrální banky, který prohlásil, že kazašské společnosti by měly hledat alternativu k listingu v Londýně především v Hongkongu nebo na jiných burzách.
Že to není úplně bez problémů, pociťuje na vlastní kůži první ruský emitent na burze v Hong Kongu - Rusal. Gigant v oblasti výroby a zpracování hliníku s velkou pravděpodobností emisi akcií odloží z plánovaného termínu v prosinci toho roku do první poloviny příštího roku. Důvody pro odložení termínu jsou především spojené s poměrně vysokou mírou zadlužení Rusalu, resp. s ne úplně jasnými podmínkami splátek úvěrů vůči ruské bance Vneshekonombank. V každém případě však bude tato transakce důležitým elementem při rozhodování ostatních případných emitentů a to nejen z Ruska.
Čtěte další sloupky autora:
Za stěhujícími se emitenty, kteří hledají peníze investorů, odcházejí do nových teritorií i investiční bankéři. Dochází tak k vyrovnání jisté disbalance, kdy je celosvětová ekonomika a její růst generován jinými ekonomikami než v minulosti. Jistě nikoho nepřekvapí, že země jako Čína, Indie a Rusko stojí velkou měrou za růstem v nedávné minulosti a přitom jejich význam ve srovnání finančních center nebyl adekvátní. Nyní se přesouvá významná část transakčních aktivit, a tudíž i bankéřů, do nových teritorií. Odchodu bankéřů napomůže jistě i nedávné populistické gesto týkající se extrémního zdanění bonusů bankéřů ve Velké Británii. Opět by bylo předčasné považovat tento vývoj za definitivní soumrak nad Londýnem jako světovým finančním centrem. Možná dojde pouze ke krátkodobému přelití aktivit jinam. V každém případě je možné konstatovat, že nic by člověk neměl brát za definitivní a možná dojde v našem poměrně klidném (z pohledu transakcí na kapitálových trzích) prostředí k tolik potřebnému oživení.