Paul Volcker v rozhovoru pro Financial Times Video uvedl, že „Volckerovo pravidlo samozřejmě bude uvedeno v praxi, protože dává smysl“. Toto pravidlo dostává nyní ale více pozornosti, než si zaslouží, protože je jen jednou součástí reformy. V rámci tohoto pravidla se každá instituce musí rozhodnout, zda „chce být bankou a dosáhnout pomoc od Federálního rezervního systému; v takovém případě ale musí také respektovat pravidla.“ Ani instituce, které se rozhodnou, že nebudou bankovními holdingy, však neuniknou dohledu, pokud budou velké. Pouze nebudou mít privilegia spojená s bankami. Morálního hazardu se Volcker neobává, „celý návrh je naopak postaven tak, abychom se morálnímu hazardu vyhnuli“, uvedl v této souvislosti. Na mezinárodní úrovni je také třeba zavést systém, v rámci něhož státní entity převezmou operace významné bankrotující firmy a zajistí kontinuitu jejích operací.
V oblasti derivátů je podle Volckera zapotřebí vytvořit systém vypořádání obchodů, který poskytne potřebné zajištění v případě problémů na trhu. Obchodníci si ale samozřejmě stěžují na to, že to není proveditelné; podle Volckera je dokonce otázkou, zda nedělají deriváty tak složité, aby je nemuseli obchodovat na organizovaném trhu. Je naopak potřeba podporovat standardizaci derivátů, i když to neznamená, že všechny obchody musejí projít přes organizovaný trh.
Volcker se také domnívá, že jedna instituce by měla mít na starost dohled nad všemi trhy a alespoň upozorňovat na to, že některé oblasti procházejí nebezpečným vývojem. Nejlepším kandidátem by byl Fed, alternativou je nezávislá instituce či kombinace Fedu a ministerstva financí. Uznává ale, že v minulých letech na trhu došlo k „nepatřičnému uvolnění regulace, jejíž součástí byl i Fed“. „Je to však filozofická diskuze, zda se trhy postarají samy o sebe a zda se finanční inženýrství postará o všechno riziko,“ uvedl Volcker. Dohled nad bankami by neměl být úplně oddělen od monetární politiky, důkazem této nefunkčnosti je Velká Británie.
(Zdroj: FT)