Pátek minulého týdne konečně přinesl zprávu, na níž finanční trhy čekaly poměrně dlouho. Řecko, ta kaňka na jinak neposkvrněném štítu Evropské Unie, oficálně požádalo o aktivaci „záchranného“ mechanismu ze strany EU a Mezinárodního měnového fondu. Tento krok se ve světle nedávného růstu tržních výnosů na řeckých státních dluhopisech dal očekávat, zlé jazyky si však neodpustily komentář, že rychlost podání žádosti samotnou EU (a zejména Německo) nemile překvapily. Mnoho účastníků a aktérů tohoto smutného divadla čekalo, že k tomuto kroku dojde až po ukončení společné mise EU a MMF – série oznámení ze čtvrtka (v krátkosti ve smyslu, že vše je mnohem horší, než se čekalo) však celou věc uspíšilo.
Zcela objektivně je nutno poznamenat, že tanec na hrobu Řecka je více než předčasný. Každý ze států Eurozóny má v konečné instanci ve vztahu k poskytnutí pomoci právo veta a nikde není psáno, že jej nevyužije. Německé ministerstvo financí si navíc stanovilo šest podmínek, jejichž splnění je podmínkou nutnou pro případné uvolnění finanční pomoci:
1) Řecko musí o finanční pomoc oficiálně požádat (stalo se…)
2) EU musí oficiálně prozkoumat, zda Řecko tuto pomoc doopravdy potřebuje
3) Řecko bude nuceno předložit oficiální a závazný plán rozpočtových škrtů, které by „narovnaly“ současný stav
4) Potenciální poskytovatelé finanční pomoci musí tento plán odsouhlasit
5) Vše musí být následně odsouhlaseno Evropskou komisí a Evropskou centrální bankou
6) Finalizovaný a odsouhlasený řecký plán musí být posvěcen německým parlamentem
Vzhledem k faktu, že 9. května se v Německu konají volby v nejlidnatějším státu Porýni-Vestfálsku a průměrný německý volič má nyní ve věci pomoci Řecku poměrně jasno, můžeme se v příštích týdnech dočkat zajímavých kotrmelců. Angela Merkelová není politický sebevrah a je jí jasné, že prohrané volby by jí připravily o majoritu v parlamentu. Košile bližší než kabát…
Minulým pátkem nic neskončilo, všechno naopak teprve začíná….
Hezký týden přeji,