Oblíbená mantra americké administrativy hlásající, že bez vládní intervence na podporu ekonomiky USA, k nimž v různých podobách dochází od roku 2008 a jejichž celková přislíbená hodnota dosáhla skoro 12 bilionů dolarů, by americké ekonomice hrozilo opakování Velké hospodářské krize podle studie známých ekonomů nemusí být daleko od pravdy ani při konfrontaci s reálnými fakty.
Výzkumná práce s optimistickým názvem „Jak došlo k ukončení Velké recese“ (celá studie zde), kterou sepsali Alan S. Blinder - profesor prestižní univerzity Princeton a bývalý viceprezident Fedu - a Mark Zandi - hlavní ekonom Moody’s Analytics, ukázala, že bez sanací bankovního sektoru, zátěžových testů, kvantitativního uvolňování měnové politiky americké centrální banky a fiskálních stimulů Obamovy administrativy by byl hrubý domácí produkt Spojených států v letošním roce až o 11,5 procenta nižší. Navíc by podle ekonomického modelu použitého ve zmíněné studii na americkém trhu práce proti současnému stavu chybělo asi 8,5 milionu pracovních míst a celkový počet pracovních míst ztracených v důsledku globální krize by se tak téměř zdvojnásobil. Na místo současné mírné inflace by se navíc Spojené státy bez proběhnuvší stimulace nyní zmítaly v deflaci, uvedli oba ekonomové.
Vše však má svojí cenu. Studie si dala práci s vyčíslením celkových nákladů téměř třicítky dílčích opatření pro podporu americké ekonomiky včetně záchrany i a , záruk za bankovní dluhy, podpory hypotéka a dalších. Celkový objem přislíbených prostředků, kterými vláda uklidnila trhy a podpořila rozvojové plány v korporátní sféře, se podle studie vyšplhal na astronomických 11,937 bilionu dolarů, což je skoro stejně jako loňský hrubý domácí produkt celé eurozóny!
Skutečné čerpání z podpůrných fondů však nedosáhlo ani třetiny maximálního avizovaného objemu (konkrétně asi 3,513 bln. USD) a opravdové rozpočtové náklady těchto opatření dosáhly zatím 1,59 bilionu dolarů, ale při započítání 750 miliard dolarů na ušlých tržbách kvůli slabší ekonomice lze dosavadní účet za krizi 2,34 bilionu dolarů odhaduje ekonomická studie. Pro srovnání, náklady na stimulačních opatření v průběhu krize úspor a úvěrů, která započala v polovině 80. let, dosáhly při přepočtu na dnešní dolary dosáhly 350 miliard dolarů.
Zajímavý je i další závěr americké studie: Pozitivní dopady opatření na záchranu finančního systému - programu na podporu bankovního sektoru známého pod zkratkou TARP, zátěžových testů bank a jednotlivých opatření Fedu – byly vyšší než dopady všech vládních fiskálních stimulačních opatření dohromady. Zatímco při aplikaci pouze fiskálních stimulů by podle Blindera a Zandiho v minulém roce došlo k reálnému poklesu amerického HDP asi o 5 procent (na místo zaznamenanému poklesu o 2,4 % y/y), v případě použití pouze opatření na podporu finančního systému by byl loňský pokles výkonu ekonomiky jen 3,7 %.
Dalším argumentem ve prospěch programu TARP je, že podle zmiňované studie tato americkou veřejností nepříznivě přijímaná sanace bank oproti avizovanému objemu 700 miliard dolarů rozpočet zatížila pouze sedminou této částky (asi 101 mld. USD).
“Zatímco efektivita jednotlivých opatření může být předmětem diskuse, existují pouze malé pochyby o tom, že celková politická odpověď na krizi byla efektivní velice,“ shrnují oba ekonomové své výsledky zkoumání vlivu vládní politiky v období globální finanční krize na největší ekonomiku světa.
(Zdroj: Zandi, M.; Blinder, A., S.: How the Great Recession Was Brought to an End (2010), New York Times)