Hlavní ekonom MMF Olivier Blanchard na společné konferenci s Davidem Romerem, Joe Stiglitzem a Michaelem Spencem diskutovali o nutnosti změn makroekonomické politiky. Blanchard její závěry shrnuje následovně:
Vstoupili jsme do nového světa, který se výrazně odlišuje makroekonomickou politikou. Co se týče významu trhů a státu v ekonomice, došlo minimálně k mírnému posunu směrem ke státu. Makroekonomie musí řešit mnohem více problémů, než jsme se dříve domnívali. Mnohé z nich jsme ignorovali s tím, že tvoří doménu mikroekonomie. Nyní také poznáváme, že pro makroekonomii je relevantní oblast financí, regulace a behaviorální ekonomie.
Monetární politika musí jít za rámec inflační stability, zvažována musí být i stabilita finančního sektoru a produkt. Fiskální politika není jen o tom, kolik se vybere daní, jaké jsou státní výdaje a jaký je s nimi spojen multiplikátor. Nástrojů ekonomické politiky je mnoho, nejsme si ale jisti, jak je používat. Některé nejsou politicky přijatelné a u jiných může dojít k jejich zneužití. Jako příklad problematického užití nástrojů ekonomické politiky v praxi lze uvést změnu u cílení inflace. Nemůžeme ho ze dne na den opustit a zavést systém řekněme pěti cílů a sedmi nástrojů. Můžeme ale postupně zavést některé nástroje a testovat jejich vliv. Podobně je to s vyšším využitím SDR (tzv. zvláštní práva čerpání – Special Drawing Rights; jedná se o zúčtovací jednotku MMF, jejíž hodnota je odvozena od koše měn složeného z USD, GBP, EUR a JPY). Můžeme jít tímto směrem a například vytvořit trh s privátními SDR dluhopisy. Poté může takové SDR dluhopisy vydávat MMF a používat je
k mobilizaci zdrojů v dobách systematických krizí.
Naději ale musíme držet na uzdě. Přijdou nové krize, které nebudeme čekat. A i přes naši největší snahu se mohou vrátit krize staré.
Uvedené je výtahem z „The future of macroeconomic policy: Nine tentative conclusions“, autorem je Olivier Blanchard.
(Zdroj: VOX)