V reakci na zvýšení sazeb Evropskou centrální bankou Paul Krugman na svém blogu píše, že ekonomická data přicházející z eurozóny se hodně podobají situaci ve Spojených státech. Kvůli rostoucím cenám komodit dochází ke zvýšení celkové inflace, jádrová inflace ale zůstává nízko a neexistují známky roztáčející se mzdové spirály. Pro ECB tak platí stejné argumenty podporující pokračování uvolněné politiky jako pro Fed. Její rozhodnutí nedává smysl, protože zvyšuje sazby, i když uznává, že růst celkové inflace bude pravděpodobně jen přechodný.
Pro dokreslení svého nesouhlasu Krugman přidává následující graf vývoje nominálních jednotkových nákladů práce vybraných zemí eurozóny:
Během „eurobublinových“ let docházelo k velkému přílivu kapitálu do periferie, což vedlo k prudkému růstu jejich nákladů, píše ekonom. Nyní bublina praskla a tyto náklady se musí relativně k Německu snížit. Mělo by se tak stát vyšší inflací v Německu, či deflací ve Španělsku? Protože deflace je vždy velmi nákladná, většina tohoto procesu by měla proběhnout formou rostoucích mezd v Německu namísto klesajících mezd ve Španělsku. ECB ale signalizuje, že žádná inflace v Německu tolerována nebude. Euroskeptici se od začátku obávali monetární politiky, která bude fungovat stylem „jedna velikost pro všechny“. Ukazuje se však, že je to horší, protože ECB sleduje politiku „jedna velikost pro jednoho“ – pro Německo, uzavírá Krugman.
Gavyn Davies na svém blogu naopak tvrdí, že podmínky v eurozóně podporují růst sazeb mnohem více, než je tomu v USA, a ještě nějaký čas tomu tak bude. ECB také záměrně vysílá velmi silný signál, že země eurozóny ještě neudělaly dost pro vyřešení problému s dluhem. Hlavním důvodem pro utahování je to, že inflace soustavně přestřeluje očekávání a ECB bývá více ovlivněna celkovou inflací, než Fed. ECB si je ale také mnohem méně jistá, že se v ekonomice nachází mnoho volných kapacit; některé průzkumy dokonce ukazují, že eurozóna již začíná narážet na kapacitní omezení, píše Davies. Riziko pro strategii ECB představují podle ekonoma rostoucí ceny ropy, které by spolu s utaženou politikou mohly eurozónu poslat do recese, a vliv utahování na země periferie.
(Zdroj: Blog Paula Krugmana a Gavyna Daviese)