Na QE2 je zajímavá „intelektuální nesoudržnost“, na které tento program stojí, včetně toho, že je založeno na starých ekonomických modelech a my nejsme schopni posoudit všechny jeho důsledky. Na konferenci „Future of the Fed“ to uvedl Joe Stiglitz a dodal, že standardní modely analyzující vliv monetární politiky se zaměřují zejména na sazby, tyto modely lze nyní ale považovat za „dosti irelevantní“.
Nyní se nalézáme v situaci, kdy velké mezinárodní firmy sedí na hotovosti a nízké sazby je k investicím nedonutí. Pak tu jsou menší společnosti, které mají problém s přístupem k úvěrům. Ten jim ale současná politika Fedu také neulehčí, protože v globální ekonomice jdou peníze tam, kde je nejvyšší návratnost. Momentálně to znamená, že tečou směrem k rozvíjejícím se ekonomikám a tlačí vzhůru kurz jejich měn. Výsledkem jsou snahy o omezení toku kapitálu na globálních finančních trzích, což je „přesně opak toho, co jsme chtěli dokázat“. Chybou je podle Stiglitze to, že Fed pracuje se starými modely, které v sobě neobsahují vliv politiky na trh s úvěry: „Protože to neměli ve svých modelech, nezaměřovali se na to.“
Stiglitzovi oponoval Joe Gagnon z Peterson Institute for International economics, který se podílel na provádění programu QE1. Podle něho si byl Fed od začátku vědom toho, že QE2 „nebude nikdy fungovat prostřednictvím bankovního systému“. Monetární politika nemá velkou moc nad tím, jakými kanály zafunguje. „Pokud ale můžete tisknout peníze, za které si lidé něco koupí, cena tohoto aktiva vzroste a lidé se budou cítit bohatší a budou více utrácet,“ vysvětloval ekonom. QE2 mělo podle jeho názoru fungovat zejména přes snížení výnosů dlouhodobých dluhopisů a následný růst cen jiných aktiv a „všechny analýzy ukazují, že skutečně výrazně zafungovalo“.
Gagnon poté uvedl, že odhady vlivu QE2 na ekonomiku počítaly s „větším poklesem dolaru a následným vyšším nárůstem čistých exportů“. Možná k tomu ale ještě dojde, což by podle něho bylo pro USA pozitivní. Gagnon podle svých slov navrhoval QE2 již v prosinci 2009, Fed k němu přistoupil až po 11 měsících, důvodem bylo to, že proti této politice se zvedla velká vlna protestů, což byla „velká chyba“, která ekonomiku stála „minimálně 1 milión pracovních míst. Nyní se prostor pro další monetární stimulaci postupně zmenšuje.
Stiglitz zpochybnil efektivitu QE2 otázkou, proč by investoři kupovali aktiva, která jsou jen přechodně podporována nákupy ze strany Fedu. Gagnon v reakci uvedl, že tento mechanismus bude fungovat, pokud jsou investoři přesvědčeni, že Fed bude aktiva držet po dlouhou dobu a nezačne je prodávat hned po skončení QE2. „Radil bych Fedu, aby při nákupech aktiv standardně uváděl, že je po dlouhou dobu neprodá,“ uvedl ekonom.
(Zdroj: Roosevelt Institute)