Německý ústavní soud v Karlsruhe ve středu odmítl návrh, který měl blokovat německou účast na záchranných balíčcích pro země eurozóny v potížích. Z rozhodnutí soudu ale vyplývá, že parlament by měl mít větší váhu v rozhodování, které mohou zatížit německý rozpočet. Z tohoto důvodu musí další budoucí záchranné balíčky mít souhlas parlamentního rozpočtového výboru.
Agentura AFP k záležitosti uvedla, že parlament by podle soudu měl mít „dostatečný vliv“ na podmínky, které budou se záchrannou pomocí spojeny. Tento krok by mohl omezit manévrovací prostor německé kancléřky Angely Merkelové, pokud by se objevila nová krize.
Ekonomové se obávají, že nutnost získat souhlas parlamentního výbory by mohla zpomalit proces pomoci zadluženým státům eurozóny, a to v době, kdy je třeba urychleně přijímat rozhodnutí.
Proces začal 5. července. Žalobci žádali soud, aby zastavil německé příspěvky zadluženým státům eurozóny. Podle nich došlo k porušení práv německých občanů zakotvených v ústavě, protože tyto peníze jdou z daní německých obyvatel, které jsou majetkem státu, tedy vlastně obyvatel.
Ve stížnosti šlo o záchranný balík pro Řecko z loňského května ve výši 110 miliard eur (téměř 2,7 bilionu Kč), na který se složí eurozóna a Mezinárodní měnový fond (MMF). Podle žalobců tyto zásahy porušují německé i evropské právní předpisy, které se týkají práva na demokratické zastoupení a ochrany majetku. Kritici se domnívali, že podle unijního práva nemohou země přebírat dluhy jiných států.
Po Řecku o pomoc z dluhových problémů požádalo už také Irsko a Portugalsko. První záchranný balík pro Řecko se ale ukázal jako nedostačující, eurozóna s MMF tak v červenci rozhodla o druhém balíku pomoci ve výši 109 miliard eur (přes 2,6 bilionu Kč). Do něho se ale zapojí i soukromí věřitelé, především banky.
Eurozóna v současné době čelí nejhlubším problémům od svého založení. Proto se francouzský prezident Nicolas Sarkozy a německá kancléřka Angela Merkelová na srpnové schůzce dohodli vytvořit opravdovou ekonomickou vládu eurozóny, která se bude skládat z šéfů vlád či států. Summity na nejvyšší úrovni by podle návrhu měly probíhat dvakrát ročně, pokud to bude nutné, tak i častěji. V čele vlády bude stát předseda s mandátem na dva a půl roku. Paříž a Berlín si přejí, aby se této funkce ujal stálý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy.