Nejvyšší soud ČR v březnu letošního roku zamítl dovolání vztahující se k povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Dovolatelka spatřovala porušení povinností žalovaného jednatele v tom, že nevymáhal určité pohledávky společnosti. V důsledku jejich promlčení pak měla vzniknout společnosti škoda. Odvolací soud a po něm soud dovolací nicméně na podobný „automatismus“ nepřistoupil.
Na rozhodnutí statutárního orgánu nebo jeho člena nevymáhat pohledávku společnosti za třetí osobou, je třeba se dívat správnou optikou. Je důležité, zda posoudil případnou úspěšnost zvoleného postupu, která závisí například i na schopnosti společnosti prokázat vznik, výši i trvání uplatněné pohledávky. Je třeba též posoudit reálnost jejího (alespoň částečného) vymožení. Kdyby se statutární orgán nebo jeho člen ve své úvaze o (ne)vymáhání dotčené pohledávky těmito hledisky nezabýval, mohlo by podání žaloby a vynaložení dalších nákladů na vedení soudního řízení samo o sobě představovat jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře.
Ne každé odmítnutí vymáhat pohledávku je tedy možné kvalifikovat jako porušení péče řádného hospodáře. Jakkoli mají členové představenstva, respektive jednatelé kapitálových obchodních společností povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, jejich jednání má být chráněno pravidlem podnikatelského úsudku. To, zda jednatel bude pohledávky společnosti vymáhat, je tak věcí jeho podnikatelské úvahy, jež však musí být učiněna s ohledem na všechny okolnosti.
Závěr Nejvyššího soudu ČR lze jedině přivítat. Do rozhodování statutárního orgánu (jeho člena) obchodní společnosti o vymáhání pohledávek společnosti totiž vkládá pravidlo podnikatelského úsudku. Je ale otázka, jak dalece budou soudy ochotny takový podnikatelský úsudek přezkoumávat. Nejvyšší soud pouze konstatoval, že takové rozhodnutí musí být učiněno „s ohledem na všechny okolnosti“.
Z toho se ale dá dovodit, že statutární orgán by si měl zajistit dostatečné množství informací a teprve na základě jejich analýzy posoudit, jaká je pravděpodobnost úspěchu případné žaloby, respektive nakolik reálné je vymožení předmětné pohledávky. Při absenci jiných okolností hodných zvláštního zřetele by pak takové rozhodnutí statutárního orgánu (jeho člena), učiněné v dobré víře a v zájmu společnosti, mělo požívat právní ochrany a nemělo by být předmětem žádného extenzivního přezkumu ze strany soudů.