Místo audi či mercedesu jezdili jeho řidiči ve dvou bentleyích, při cestách na dovolenou měl nárok na bezplatné soukromé letadlo pro sebe i manželku a během dovolené na sekretářku, řidiče a kuchaře. A taky 70ti milionový padáček, kdyby se snad něco nepovedlo. A to jsem ještě zapomněl na řadu dalších věcí jako třeba na to, že kdyby mne chtěl pan Hušák žalovat za nactiutrhání, náklady na jeho právníky ponese taky Sazka.
Aleši Hušákovi ani nikomu jinému peníze nezávidím. Pokud by mu je za dobré řízení firmy dal ve své velkorysosti reálný vlastník, dokonce bych mu je přál. Někdo namítne – ale Sazka přece nepatří státu a má soukromé vlastníky. Podle mého názoru je ale Sazka podobnější státní firmě než firmě soukromé. Ve státní firmě si na vlastníka hraje státní úředník, vlastnická práva by však měl vykonávat v zájmu státu, tedy nás všech.
V Sazce má stejnou roli bafuňář, který spravuje majetek všech členů svého svazu a měl by proto jednat v jejich prospěch. Rozdíl mezi úředníkem a bafuňářem je snad jenom v tom, že ten první je aspoň trochu pod veřejnou kontrolou. Způsob, jakým někteří bafuňáři na plýtvání prostředky Sazky coby akcionáři spolupracovali nebo mu aspoň mlčky přihlíželi, považuji za hluboce nemravný a jsem překvapen tím, jak snadno jim to zatím u sportovců i veřejnosti prochází.
Zmiňovat víno a melouny hnojené penězi Sazky těsně po tom, kdy byl vyhlášen konkurz na majetek loterijní společnosti, z něhož odčerpával prostředky na své bentleye a soukromá letadla, je nejen nemravné, ale chucpe – což je nepřeložitelný hebrejský výraz pro určitý druh drzosti. Loterijní společnost zmiňuji proto, že přivést na buben právě loterijní společnost, navíc s dominantním postavením na trhu, vyžaduje mimořádné schopnosti. Je mi přitom docela jedno, jakou měrou se na pádu Sazky podílel megalomanský projekt Areny. Vrcholový manažer musí být schopen uřídit společnost se všemi jejími arénami a problémy. Jen takový manažer má v mých očích právo na svoji odměnu – klidně tak velkou, že mu ji budou ostatní závidět.
Často slýchám stesky nad tím, jak malou důvěru mají Češi v soudy a právo. Tato nedůvěra má jistě hodně příčin a nebude lehké hledat recept na to, jak ji postupně snižovat. Možná jedním z dílčích faktorů na cestě k většímu respektu k právu je, aby se soudy neukrývaly za lidem nesrozumitelné technické argumenty, jakým je nepřípustnost souběhu funkcí, a dokázaly nemravnost nazvat nemravností. Protože i nemravnost má ve světě obchodního práva své důsledky.
Článek byl 8. 6. 2011 publikován na serveru IHNED.cz