Dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli umožňoval první zákoník práce až do září 2004. Trvalo sedm let, než vláda zjistila, že vyžadovat k dočasnému přidělení zaměstnance licenci agentury práce je opravdu zbytečné. Pracovní trh, který zaměstnavatelům neumožňuje okamžitě reagovat na momentální přebytek či nedostatek pracovní síly, je pochopitelně zoufale nefunkční. Současným trendům naopak odpovídá pružné sdílení pracovníků například v rámci jedné skupiny propojených společností a podobně.
I podle důvodové zprávy novela zákoníku práce sleduje lepší využívání pracovních sil na trhu práce. Je v zájmu všech, aby pracovní poměr dočasně nadbytečného zaměstnance neskončil, pokud je to jen trochu možné. Dočasné přidělení k jinému zaměstnavateli na dobu, po kterou je u původního zaměstnavatele nedostatek práce, může k udržení pracovního poměru výrazně pomoci.
Podmínky dočasného přidělení
Přidělit zaměstnance na předem dohodnutou dobu k jinému zaměstnavateli tedy bude možné na základě písemné smlouvy uzavřené mezi kmenovým a přijímajícím zaměstnavatelem. Jednou z podmínek přidělení je samozřejmě předchozí souhlas zaměstnance. Překvapivou, ale v zásadě pochopitelnou novinkou bude podmínka přidělení až po šesti měsících trvání pracovního poměru. Cílem je zamezit případům, kdy by zaměstnanec byl přijímán do pracovního poměru za účelem jeho okamžitého přidělení k jinému zaměstnavateli – k tomu typu zaměstnávání mají být příslušné jen agentury práce.
Naprosto zásadním principem je bezplatnost dočasného přidělení. Nikdo kromě agentury práce nesmí „pronajímat“ pracovní sílu za účelem tvorby zisku. Zákoník práce bude výslovně umožňovat pouze kompenzaci nákladů, které kmenový zaměstnavatel vynaložil po dobu dočasného přidělení na „mzdu nebo plat, popřípadě též cestovní náhrady“ přiděleného zaměstnance. S ohledem na nešikovnou formulaci zákona tak není zcela jisté, že se mohou kompenzovat i další náklady, jako je pojistné na sociální zabezpečení nebo mimo mzdové složky odměňování (benefity) a podobně.
Osobně bych se po prvních poradách pracovněprávních specialistů přikláněl k extenzivnímu výkladu, neboť rozumnému uspořádání poměrů by měla odpovídat i kompenzace nákladů tohoto typu, byť nejsou v zákoně výslovně zmíněny. Zejména v rámci koncernu by těžko bylo obhajitelné takové dočasné přidělení zaměstnance, které by na straně kmenového zaměstnavatele mělo působit finanční ztráty.
Skutečně bezproblémová úprava?
Další podmínky dočasného přidělení by již neměly být ani překvapivé, ani problematické. Po dobu dočasného přidělení se zaměstnanec řídí pokyny zaměstnavatele, k němuž byl přidělen. Pracovní podmínky dočasně přiděleného zaměstnance nesmí být horší než pracovní podmínky u zaměstnavatele, k němuž byl přidělen. Veškeré podmínky pracovního poměru ke stávajícímu zaměstnavateli přitom zůstávají zachovány. Po skončení přidělení se zaměstnanec zařazuje zpět na původní pracovní místo podle své pracovní smlouvy.
Rozumný návrh úpravy jednoduchého institutu byl Poslaneckou sněmovnou projednán a schválen beze změn a dalších zbytečných vylepšení. Vše by tedy mělo kupodivu docela dobře fungovat ke spokojenosti zaměstnavatelů i zaměstnanců – až na nejasnosti týkající se kompenzace některých nákladů vynaložených na přiděleného zaměstnance.
Předchozí díly:
1. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem
2. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Základní zásady s otazníkem
3. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Závislá práce
4. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Neplatnost pracovněprávních úkonů
5. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Pracovní smlouva
6. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Zkušební doba
7. díl - Novelou zákoníku práce krok za krokem: Pracovní poměr na dobu určitou