Litevskému státu se s pomocí energetické legislativy EU podařilo odříznout ruský Gazprom od svých plynovodů. Klíčem k vítězství nad monopolním exportérem plynu se stalo rozhodnutí o rozdělení společnosti Lietuvos dujos, která v Litvě distribuuje a prodává plyn a zároveň vlastní rozvodnou síť a v níž Gazprom drží 37% podíl, na tři nezávislé podniky.
Lietuvos dujos bude pokračovat v činnosti jako importér ruského plynu nakupovaného od Gazpromu, ale plynovody přejdou pod kontrolu státu. Distribuce koncovým zákazníkům bude muset být řízena jako vlastnicky oddělený podnik a stane se dceřinou společností Lietuvos dujos.
Rozhodnutí o odštěpení distribučních a přepravních aktivit bylo prosazeno na valné hromadě společnosti ostatními akcionáři: německou E.ON Ruhrgas (38,9 %) a litevským ministerstvem energetiky (17,7 %), a to navzdory předchozímu odporu Gazpromu. Ten nakonec ustoupil a rozdělení odsouhlasil. Akcionáři se dohodli, že restrukturalizace bude provedena do roku 2014.
Rozdělení Lietuvos dujos umožnil zákon schválený loni litevským parlamentem, který dodavatelům zemního plynu (v tomto případě ruské společnosti Gazprom) zakazuje vlastnit nebo provozovat plynové rozvody v zemi. Nová legislativní úprava odpovídá tzv. třetímu energetickému balíčku Evropské unie. Jeho záměrem je liberalizace energetického trhu a omezení monopolní síly vertikálně integrovaných energetických molochů. Jádrem bruselského liberalizačního tažení je „unbundling“, tedy oddělení segmentů dodávek plynu a jeho přepravy, pokud jsou oba koncentrované v rukách stejného vlastníka, což je přesně případ Gazpromu v Litvě a ostatních pobaltských zemích.
České předsednictví Rady EU dojednalo v březnu 2009 kompromis mezi členskými státy a Evropským parlamentem ohledně liberalizace unijní energetiky. Každá země tak má mít na výběr ze tří cest vedoucích k liberalizaci. První je úplné vlastnické oddělení (na tomto principu funguje český trh s elektřinou, kde rozvodovou síť vlastní ČEPS), druhou představuje vytvoření nezávislého systémového operátora, který převezme kontrolu nad investičními a obchodními aktivitami týkajícími se přenosových sítí. Třetí cesta umožňuje, aby jak transport, tak distribuce zůstaly nadále součástí jediné společnosti, avšak se sníženou možností matky zasahovat do běžného provozu své dcery starající se o rozvodnou síť, a zvýšeným dohledem státu (této variantě odpovídá české plynárenství).
Přijetím zákona se Litva stala prvním členem EU, který začal implementovat unijní legislativu v plynárenství v nejtvrdší, tedy liberalizaci nejvíce nahrávající formě požadující plné vlastnické oddělení. V platnost nový litevský zákon vstoupí v roce 2013 a podle premiéra Andriuse Kubiliuse se stane modelovým případem pro EU, Rusko a jejich vzájemné vztahy v energetice.
Podle zdrojů z Gazpromu Rusové pochopili, že k liberalizaci v nejextrémnější formě v Litvě tak jako tak dojde a že nyní není vhodné pouštět se do otevřeného sporu s litevským státem, ale snažit se, aby nová podoba plynárenského trhu brala ohled i na zájmy Gazpromu. Na valné hromadě jeho zástupci nicméně prohlásili, že souhlas Gazpromu byl získán „pod tlakem a hrozbou sankcí“ ze strany litevských úřadů. Spor se dostal i k arbitráži ve Stockholmu.
Gazprom bude moci v Litvě dál prodávat plyn a jako kompenzaci za ztrátu hlavních plynovodů pravděpodobně dostane podíl v nově vytvořeném distribučním operátorovi, takže hovořit o jeho úplné porážce nelze, tvrdí analytik IDF Kapital Vasilij Krjukov. Společnost si prý ale od litevských regulátorů musí zajistit garance tranzitu plynu do kaliningradské enklávy. Ta je totiž zásobována plynovody vedoucími přes litevské území.
(Zdroj: Eurasia Daily Monitor, EurActiv, Kommersant)