si rozvracet nedáme. Tak by se dal ve stručnosti shrnout obsah výnosu o ochraně zájmů ruských strategicky významných společností v zahraničí, který včera podepsal prezident Vladimir Putin. Podle dekretu ode dneška ruské koncerny na seznamu strategicky významných podniků a jejich dceřiné struktury v zahraničí (v Česku např. společnost Vemex spadající pod Gazprom) nesmí plnit nařízení státních orgánů cizích vlád bez povolení ruských federálních úřadů. Dále nesmí bez svolení vyzrazovat informace zahraničním firmám nebo s takovými informacemi obchodovat, měnit smlouvy či prodávat majetek.
Prezidentský výnos má ochránit před antimonopolním vyšetřováním Evropské komise, která minulý týden začala zkoumat, zda plynárenský gigant svým jednáním neomezuje konkurenční prostředí na trzích s plynem v zemích střední a východní Evropy. Společnost, která disponuje monopolem na vývoz plynu z Ruska, kvůli své cenové politice už nějaký čas pociťuje tlak evropských regulátorů; zatímco někteří klienti (německý E.On, italský Edison) si u ní vyjednali slevu, jiní hrozí žalobami (německý koncern (36,12 EUR, 1,63%), polské plynárny PGNiG).
Podle výnosu bude nyní potřebovat od Kremlu razítko na každé nové smlouvě, při každé změně ceny, kterou účtuje zákazníkům v Evropě, přičemž ruský stát může toto posvěcení odepřít, pokud „tyto aktivity mohou poškodit hospodářské zájmy Ruské federace“. Konkrétní struktury státního aparátu zodpovědné za udělování povolení budou určeny do měsíce.
Výnos, který se na webových stránkách Kremlu objevil včera a začal platit okamžikem podpisu, má Bruselu zkomplikovat vyšetřování aktivit Gazpromu a jeho dceřiných struktur ve střední a východní Evropě. Spor, který se dosud alespoň zdál být čistě obchodní povahy, se nyní kvůli vynucené účasti státních orgánů stává politickou záležitostí. Pokud by například Brusel rozhodl, že se musí zbavit určitých aktiv v Evropě, povolit zákazníkům reexport plynu do jiných evropských zemí nebo třeba přeseknout vazbu mezi cenou plynu a ropy v dlouhodobých kontraktech, musela by to monopolistovi ještě schválit ruská vláda.
Krátce po zveřejnění výnosu obvinil Evropskou komisi z toho, že ho nutí „dotovat“ střední a východní Evropu. „Několik relativně slabých ekonomik v Evropské unii stále trvá na tom, aby přistoupil na jednostranné ústupky ve věci cen plynu,“ prohlásil mluvčí společnosti Sergej Kuprijanov na včerejší spěšně svolané tiskové konferenci. Komise se podle něj snaží řešit hospodářské problémy EU „na účet Ruska“.
A nezůstalo jen u stížností. Kuprijanov vytáhl těžší kalibry, když oznámil, že zreviduje dlouhodobou strategii, v jejímž rámci se soustředí na zásobování Evropy, a obrátí se místo toho na Asii. Společnost by prý mohla urychlit rozvoj plynových ložisek na ruském Dálném východě, což by zvýšilo potenciál pro export východním směrem. Jako obzvlášť perspektivního zákazníka mluvčí označil Japonsko.
Podobné varování o „obratu k Asii“ zaznívalo od představitelů Gazpromu kolem roku 2006, kdy se blížil konec platnosti dlouhodobých kontraktů o dodávkách plynu do Evropy, včetně Česka. Tehdy taktika zafungovala a například vystrašená německá , která předtím koupila tuzemské plynovody, s Gazpromem podepsala smlouvu o dodávkách do roku 2035, která po staru váže cenu plynu s určitým zpožděním na cenu ropy na světových trzích. Jak se Transgas tento kontrakt vyplatit je vidět na jejím tržním podílu, který se během šesti let z 80 % propadl na 45 %. Je asi zbytečné zmiňovat, že smlouva mezi Transgas a Gazpromem je tajná, a české vláda tak netuší, kolik přesně společnost za plyn platí a co dalšího Rusům výměnou za dlouhodobý závazek dodávek slíbila (třeba plynovody?). Zřejmě by zákon na ochranu tuzemských společností před cizími korporacemi potřebovalo i Česko.
Obsah dlouhodobých kontraktů se snad podařilo zjistit loni při razii úředníků Evropské komise v několika evropských pobočkách Gazpromu v rámci vyšetřování praktik podniku v dodávkách, přepravě a skladování plynu. Jeden z činitelů Komise tehdy sdělil, že je to součást snahy EU o zmírnění závislosti na ruském plynu.
se skutečně snaží svá odbytiště diverzifikovat. Jednání o dlouhodobém kontraktu na export až 68 mld. m3 plynu ročně s Čínou se však táhnou bezvýsledně několik let. Možnost odebírání levného turkmenského plynu, který si Peking zajistil postavením středoasijského plynovodu v roce 2009, značně podkopává ruskou vyjednávací pozici. si za svoji surovinu chce účtovat evropské ceny, které jsou se zpožděním navázané na cenu ropy. Čína trvá na vzorci postaveném na ceně uhlí, což by znamenalo výraznou slevu oproti evropské exportní sazbě. Jednání o cenách se neposunula ani na poslední návštěvě Vladimira Putina v Pekingu na začátku června.
Včerejší prezidentský výnos, který není ani opatřen číslem a pro manažery dalších státních korporací byl naprostým překvapením, značí vyostření sporu o ceny a podobu trhu s plynem v Evropě. Výkonný ředitel Gazpromu Alexej Miller několik hodin po vydání dekretu prohlásil, že společnosti žádající od Gazpromu slevu u soudů (německá , polská (4,06 PLN, -0,73%) a litevští dodavatelé) „už se na nás obracet nemusí“.
Ruští právníci nad „ukazem“ kroutí hlavami a považují ho za dočasné řešení, jelikož je v rozporu s ruskou legislativou. Občanský zákoník Ruské federace totiž dovoluje omezovat autonomii právnických osob pouze federálním zákonům – a ty musí schválit Duma. Naplňování výnosu může být navíc v rozporu s celou řadou mezinárodních úmluv, které podle ruských zákonů stojí v právní hierarchii nad nařízeními prezidenta. Nemluvě o tom, že příkaz zahraničním dcerám Gazpromu neplnit nařízení cizích vlád narušuje jejich suverenitu.
Vladimir Putin může zkrátka všechno – být nad ruským i mezinárodním právem. I když má podle vlastních slov nejraději „diktaturu zákona“.
(Zdroj: Kommersant, Moscow Times, ČTK, Eurasia Daily Monitor)