Těžba zemního plynu či ropy z břidlicových ložisek, která vyvolala revoluci v americké energetice, zatím v Evropě příliš nadějný pokrok nezaznamenala, zejména vinou obav z narušení životního prostředí či neúspěšných testovacích vrtů. Horninové formace v Evropě nemají stejnou geologickou strukturu jako v obrovských amerických pánvích, což některé americké těžaře přimělo kontinent opustit. Spravit chuť by si ale mohli hned o kus dál – v africké Sahaře.
V čele snah o přilákání investorů s pomocí daňových úlev kráčí Alžírsko. Země má pro exportně zaměřený břidlicový boom ideální předpoklady. Jednak platí v regionu za politicky nejstabilnější, a navíc ji jako největšího afrického konvenčního těžaře plynu s Evropou spojuje několik podmořských plynovodů do Itálie a Španělska, takže odpadají náklady na budování rozsáhlé tranzitní infrastruktury.
Alžírská vláda nyní o průzkumu a těžbě na potenciálních ložiscích vyjednává s americkým těžařem Mobil. Licence na provádění testovacích vrtů už získaly evropské koncerny ENI, Royal Dutch a kanadský těžař Talisman Energy. Parlament by do několika týdnů měl schválit zmírněný daňový režim pro těžbu na nekonvenčních ložiscích. Podobně se snaží investory přilákat také Čína.
Podle údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) se v Alžírsku skrývá 6,5 bilionů kubických metrů vytěžitelného břidlicového zemního plynu, což by Evropské unii při současné spotřebě vystačilo na deset let. Podle aktuálních spotových cen na britském trhu mají alžírské zásoby hodnotu 2,6 bilionů USD. Vyšší alžírská produkce by mohla zmírnit závislost Evropy na ruském plynu, za nějž si monopolní vývozce účtuje až dvakrát víc než dodavatelé zkapalněného plynu v britských a nizozemských terminálech, a dokonce třikrát víc než producenti ve Spojených státech.
Ve Francii, která má podle odhadů jedny z největších zásob břidlicového plynu na kontinentě, platí moratorium na průzkum břidlicových formací. Kontroverze vyvolává hlavně proces frakování, tedy hydraulického štěpení horniny. Tuny chemicky obohacené vody se při něm pod tlakem vhánějí do podzemních vrtů, ve kterých naruší strukturu břidlice či jiné horniny a uvolní „lapený“ plyn. Podle kritiků by látky jako benzen, olovo nebo toluen, mohly kontaminovat podzemní vody. Těžaři poukazují na to, že ložiska plynu se nacházejí v hloubkách okolo 1,5 km, zatímco zásoby pitné vody leží maximálně 500 metrů pod zemí. Právě kvůli obavám z kontaminace vody bylo frakování zakázáno ve Francii i Bulharsku. Stejně se zachovala Velká Británie, kde vědci vyšetřují možné spojení mezi těžbou a otřesy půdy.
Zcela jiný přístup zvolilo Polsko, které si od rozvoje nového zdroje plynu slibuje snížení závislosti na plynu z Ruska. Dvě třetiny polské roční spotřeby (kolem 14 mld. m3 plynu) připadají na dovoz od Gazpromu. Varšava se břidlicového plynu nevzdává ani poté, co zpráva státních geologů letos ukázala, že využitelné rezervy jsou zřejmě proti původním odhadům mnohem nižší a dosahují maximálně 768 miliard metrů krychlových. V červnu ukončil průzkum těžby plynu z břidlic Mobil, který po dvou průzkumných vrtech na východě země usoudil, že naleziště nemají dostatek plynu pro komerční využití.
Vláda břidlicím přikládá absolutní politickou prioritu a při rozvoji sektoru počítá s účastí státu i soukromého sektoru. Konsorcium polských státem kontrolovaných společností KGHM, , PGE a dalších by do roku 2020 do ložisek mělo investovat 50 mld. PLN, čili kolem 300 mld. Kč. Varšava zatím udělila 112 licencí pro průzkum. Země očekává, že by se s těžbou mohlo začít na přelomu let 2014 a 2015.
Výhodou Alžírska je, že v opuštěných pouštních oblastech jsou rizika pro obyvatelstvo mnohem nižší. Prezident Abdelaziz Bouteflika hodlá dovážet frakovací technologie, a zvýšit tak exportní potenciál a zároveň uspokojit rychle rostoucí domácí poptávku po energetických surovinách. Italská ENI už provedla prvních několik průzkumných vrtů.
Podle odhadů energetických expertů by Alžírsko mohlo díky břidlicím do deseti let zdvojnásobit produkci zemního plynu na 160 mld. m3 ročně. Zatím je ale třeba dokázat, že surovinu lze z hornin dostat za výhodných podmínek a že těžba bude profitabilní. K tomu bude podle alžírského státního těžaře Sonatrach třeba vyhloubit přes 400 testovacích vrtů. Sonatrach hodlá během pěti let do průzkumu vložit miliardy dolarů. S komerční těžbou se nepočítá dřív než v roce 2020.
(Zdroje: Bloomberg, AFP, Warsaw Business Journal, Reuters)