Nejlepším příkladem excesu v éře internetových společností byla společnost Yahoo!, její tržní kapitalizace k 3. lednu 2000 činila 128 miliard dolarů. V té době měla po celém světě přibližně 180 až 200 milionů uživatelů, takže trh oceňoval každého uživatele na přibližně 680 dolarů. Na stránkách VoxEU to uvádějí Jon Danielsson a Robert Macrae v rámci své úvahy o současném dění kolem umělé inteligence a akciového trhu (viz i včerejší Víkendář). Jsou podle nich nyní akcie v bublině, která může ohrožovat celou ekonomiku?
„Ve své době byla společnost Yahoo! také určitou umělou inteligencí. V tom smyslu, že šlo o akcie, které jste museli vlastnit. A jejich cena naznačovala, že bude dominovat digitální budoucnosti. Nakonec ji však firma neovládla a jeden dolar investovaný do Yahoo! na vrcholu internetového boomu by dnes měl hodnotu přibližně 0,04 dolaru,“ zmiňují ekonomové. A poukazují na další příklad nafouknuté bubliny, kterým byl :
Amazon dosáhl v době internetové bubliny vrcholu ve svém ocenění na 39 miliard dolarů. Každý, kdo by tehdy nakoupil, by pak během dvou let zaznamenal propad ceny akcií o více než 90 %. Investoři, kteří by nakoupili na tomto vrcholu a drželi akcie až do dnešního dne, by ale zaznamenali téměř padesátinásobný nárůst hodnoty svých pozic. Tedy roční výnos zhruba 15 % za 25 let. I nákup na vrcholu bubliny byl tedy u tohoto titulu z dlouhodobého hlediska pozoruhodně ziskový.
„Zdá se, že každá generace nachází své akcie Yahoo! i Amazonu. Tedy firmy, o kterých si všichni myslí, že budou dominovat budoucnosti. Nyní si investoři takto považují akcie společnosti Nvidia… Její poměr ceny akcií a zisku na akcii je přibližně na 53. Pokud ovšem ztratí na významu hardwarová a softwarová architektura CUDA, pak v roce 2050 nebude tím, čím je dnes. Podobně je na tom ocenění OpenAI, kde se předpokládá, že tato společnost bude nakonec vlastnit umělou inteligenci. Že to bude další , ne Yahoo!,“ píše Danielsson.
Na vrcholu internetové bubliny bylo přitom mnoho společností oceňováno na základě podobných očekávání a většina z nich zkrachovala. Yahoo! neuspělo proto, že přišel s lepší vyhledávací technologií. Stačilo tedy „jen pár lidí s chytrým nápadem“. Nicméně podle ekonomů dnes platí, že pokud je umělá inteligence také bublina, nezdá se být nebezpečná. „Naopak. Všichni bychom si měli vážit všech investorů, kteří poskytují peníze na podporu boomu umělé inteligence, jež nám v nadcházejících letech výrazně zpříjemní život.“
Nezdá se totiž, že by nyní existoval „bezprostřední důvod k obavám veřejnosti, ale to by se mohlo změnit ze dvou důvodů.“ Za prvé, pokud by investice do umělé inteligence živily rizikové investice i jinde v systému a míře, která by nakonec v celé ekonomice vyvolala boom a následný pád. Tedy krizi podobnou tomu, o čem hovořil Minsky. Za druhé, dokud bude financování datových center umělé inteligence pocházet hlavně od akciových investorů, existuje jen málo důvodů k obavám. Stejné to podle ekonomů bylo během internetové bubliny. Nicméně podle nich se nyní na této rovině situace mění.
„Firmy zabývající se umělou inteligencí se stále více spoléhají na dluhové financování a vzájemné poskytování investičních a obchodních finančních prostředků. Jde o formu kruhového financování, kdy se „stejný kapitál objevuje několikrát v různých rozvahách a výsledkem je skrytá zranitelnost, která uvádí investory, věřitele a regulační orgány v omyl.“ Primární povinností státu přitom není potlačovat bubliny, ale podle ekonomů „musí identifikovat excesy ve finančním systému a jednat dříve, než bude příliš pozdě.“
V letech před globální finanční krizí v roce 2008 to stát neudělal – zmíněné excesy nerozpoznal a nezasáhl. „Skutečné nebezpečí se přitom objevuje, když se do cyklu financování zapojí bankovní úvěry. V tomto okamžiku by bublina umělé inteligence přestala být pouze záležitostí investorů a stala by se skutečným politickým problémem.“
Zdroj: VoxEU