Bubliny související s inovacemi a technologickým pokrokem mohou přinést skutečné výhody, pokud jsou financovány vlastním kapitálem namísto dluhu. Na stránkách VoxEU to tvrdí Jon Danielsson a Robert Macrae. Nyní se přitom o vytvoření bubliny na akciích souvisejících s umělou inteligencí hovoří poměrně často, ale ekonomové míní, že není velký důvod k obavám. Tedy v případě, že nedojde k celkovému příliš velkému příklonu k rizikovým investicím. A ty spojené s AI nebudou moc spoléhat na úvěrové financování.
Bublina se podle zmíněných ekonomů může stát širším problémem ze dvou důvodů. Za prvé, pokud ovlivňuje přílišnou chuť k rizikovým investicím i jinde v systému a podporuje tím neproduktivní investice. A za druhé, pokud je živena zejména úvěry, což vytváří přímý vztah mezi bublinou a dalšími zdroji finanční nestability. „Příkladem je Čína, která v prvním desetiletí 21. století vykazovala většinu konvenčních znaků bubliny. Pokud by ale tehdy vláda bublinu propíchla, Čína by dnes nebyla tam, kde je.“
Experti tím poukazují na fakt, že technologické bubliny mohou přinášet rizika, ale také mohou mít své přínosy. A snahy o jejich splasknutí mohou fungovat jako brzda technologického pokroku. Danielsson přitom míní, že kdyby americká centrální banka nyní došla k závěru, že umělá inteligence je v bublině a chtěla by ji vyfouknout, současná americká administrativa by jí to pravděpodobně stejně nedovolila. K tomu dodává: „Klíčovou roli při nafukování bublin hraje momentum. Investoři vidí, jak ceny rostou, což je nutí nakupovat. A protože nakupují, ceny dále rostou, takže se roztáčí rostoucí spirála. I ti, kteří tuší bublinu, se mohou přidat k nákupům v naději, že včas prodají.“
Během růstu trhu přitom může klesat jeho celková volatilita a vzniká tak dojem nízkého rizika. Nicméně riziko korekce roste. Volatilita jako měřítko rizika je tedy v takovém případě zavádějící „a stejně tak i všechny ostatní ukazatele rizika, jako jsou třeba rizikové spready… Říkají nám, co chceme slyšet a zároveň zakrývají skutečné nebezpečí.“ Riziko pro celou ekonomiku pak spočívá v tom, že když bublina praskne, prudký pokles bohatství vede ke snížení výdajů. K tomu také omezuje chuť k rizikovějším investicím, což dohromady vede k prudkému poklesu ekonomické aktivity a zaměstnanosti. Pokud jsou pak bubliny financovány úvěry, a to zejména bankovními, může mít takový vývoj za následek i systémovou událost.
Joseph P. Kennedy, otec prezidenta Johna F. Kennedyho, hovořil o tom, že když čističi bot dávají tipy na akcie, je čas se z akciového trhu stáhnout. Z hlediska fundamentu se o bublině hovoří ve chvíli, kdy se hodnota aktiv dostane výrazně pod jejich cenu. Jason Furman přitom ve Financial Times v roce 2025 psal, že téměř veškerý ekonomický růst v USA v letošním roce pramenil z investic do IT a souvisejících odvětví. A historie ukazuje, že období velkých inovací, železnice ve 40. letech 19. století, elektřina v 90. letech 19. století, internet na konci 90. let 20. století, se často prolínají s boomem spekulací.
Více v zítřejším Víkendáři.
Zdroj: VoxEU