A poroste tak dlouho dokud někomu velkému nedojdou v kase peníze (rozuměj už mu nekoupí dluhopis). Pojedeme po kolejích tunely a střídavě se nám bude zdát, že už vidíme světýlko, je jedno jaké si uděláme naděje, teď už jízda skončí o zarážedlo. Můžeme nadávat na okolní svět, že za to může, ale to je jen menší dil pravdy. Předně si každý zaměťme před vlastním prahem (EU, ČR, u sebe sama) a zeptejme se kde je ten obrovský potenciál vyplývající z obrovského pokroku, proč servisní organizace (Stát, samosprávy) i rodiny samotné nejsou schopni vyjít s obrovskými prostředky, když nic neprodukují? Jednoduše si odpovím, protože vývoj musí jít jedině tak a ne jinak - vychází to z přirozeného fungování životních společenstev (kdo chápe, chápe kdo ne má smůlu-jako v kruté přírodě). Takže z tohoto úhlu pohledu se pohybujeme zcela očekávaně (rozuměj v průměru), zobrazit si tuto projekci můžeme v čemmkoliv - grafech burz, četnosti "neortodoxních" zásahů CB, politické agresivity, mezilidských vztahů, hodnoty zlata, ceny kancelářské sponky...
Pro budoucí život průměrného Čecha nebudou podstatné drobné křivdy a nespravedlnosti páchané teď, ale s čím do nově budovaného systému vstoupíme (rozuměj v jak žalostném stavu) a také to jakou si zvolíme cestu. Mě mrzí jen dvě věci, které neovlivním, jednu kterou máme "navíc" oproti průměru globalizovaného světa a to žalostné fungování EU a druhou, že si zvolíme budoucí cestu nejpřímějšího směru - světový konflikt. Ostatní věci, které se dějí nebo můžou nastat vždy vytvoří nějaké příležitosti, ale tyto dvě můžou ponechat jen příležitosti extrémní. Hezký den.
Pibik
