Abyste se mohli zbavit státních úředníků, musíte jich nejdřív najmout víc, aby se zjistilo, kdo může být propuštěn. Zpravidla se přijde na to, že personální stav úřadů je nedostačující, takže se zeštíhlování odloží na neurčito. A nově najmutí úředníci samozřejmě zůstanou. Stará známá poučka ze seriálu Jistě, pane ministře je uváděna do praxe v Řecku, které zápasí s balvanem dluhů, poklesem ekonomiky, vysokou nezaměstnaností a v neposlední řadě s přebujelou státní správou.
Na podzim loňského roku se řecká koaliční vláda pod vedením Antonise Samarase zavázala vyhodit do konce roku 2014 z pozic ve veřejném sektoru 15 tisíc lidí. Dalších 12 tisíc mělo být převedeno na pozice, kde budou užitečnější. Osekání státního aparátu je nezbytným předpokladem přísunu dalších peněz od trojky zahraničních věřitelů (EU, MMF, ECB).
Jenže reforma se od loňska nikam nepohnula, a tak se trojka rozhodla dát Řekům ultimátum: propouštění a převádění má začít natvrdo ode dneška, jinak budou penězovody zavřeny. Samaras i mezinárodní věřitelé sice existenci ultimáta popírají, ministr pro administrativní reformu Kyriakos Mitsotakis, jehož rezort byl vytvořen čistě kvůli zeštíhlení státní správy, nicméně na dnešek ohlásil představení nezbytných opatření v parlamentu.
„Administrativní reformy jsou nezbytné, ale implementace je politicky velmi obtížná,“ tvrdí profesor Napoleon Maravejas z Aténské univerzity. Připomíná, že nutným předpokladem reformy je objektivní posouzení výkonnosti úředníků, což bude v podmínkách hluboce zakořeněného a všudypřítomného klientelismu a nulové důvěry ve veřejné instituce velmi obtížný úkol.
Jako bývalý ministr zemědělství v provizorní vládě ustavené loni na několik měsíců s tím má Maravejas osobní zkušenost. Pro opravdovou změnu podle něj chybí politická vůle. Místo dlouhodobého plánování s jasnou vizí jsou navrhována polovičatá či improvizovaná řešení. Není divu, že se chodbami aténských úřadů šíří zvěsti o tom, že za každého propuštěného bude najat nový pracovník.
Známkou stavu věcí v řeckém veřejném sektoru je fakt, že až donedávna nikdo nevěděl, kolik lidí pro stát vlastně pracuje. Před třemi lety toto číslo bylo stanoveno na 768 tisíc, avšak nejsou do něj započteni například zaměstnanci komunálních služeb či velkých státních firem typu energetiky DEI či veřejnoprávní televize ERT. Dodnes neexistuje žádný kompletní přehled zaměstnanců placených z veřejných peněz. Také k dispozici není žádná organizační tabulka ministerstev, ze které by šlo vyčíst, kdo se zabývá čím. Je tomu tak z jednoduchého důvodu. Veřejné instituce se tradičně používají k zaměstnávání partajních kolegů. Tato mentalita je stále rozšířená a nic na ní nezměnila ani krize. Výsledkem je stav, kdy pouze minimum lidí z vedení největších politických stran chce, aby všichni věděli, kdo dělá co v jakém úřadě. Zjistilo by se totiž, že v řadě případů lidé nedělají nic.
Současně v některých sektorech existuje zoufalá potřeba dodatečných lidí. Řecké odbory si léta stěžují na nedostatek personálu ve zdravotnictví či záchranných službách. Dalším případem jsou penzijní fondy. Pokud si v Řecku podáte žádost o důchod, trvá zpracování dokumentu místnímu úřadu nejméně dva roky. Oprávněná osoba se tak dostává do situace, kdy dva roky nepobírá od státu žádné peníze a zároveň nemůže legálně pracovat, jelikož je považována za kandidáta na penzi.
Prozatím se zdá, že reforma státní správy bude odložena na podzim, jelikož země očekává rekordní příliv turistů a tlačí na trojku věřitelů, aby se zbytečně nevyvolávalo další napětí. Řečtí Humphreyové tedy mohou klidně spát.
(Zdroje: DW, ČTK, Bloomberg)