Základ úspěchu Evropy – pokrok, zlodějina, nebo něco jiného?

Před pár stoletími bylo těžké rozlišit Evropu od zbytku světa. Tedy alespoň co se týče ekonomické vyspělosti. Před pěti sty lety bychom ji dokonce mohli považovat za opozdilce. Střelný prach, kompas i tiskařský stroj mají pravděpodobně svůj původ v Číně. V 19. století už ale situace vypadala dost odlišně. Západní Evropa a severní Amerika byly bohaté, zatímco zbytek světa se stále potácel v chudobě. Ekonomové v této souvislosti někdy hovoří o „Velkém oddělení“. Jeho průběh je znázorněn následujícím grafem, který ukazuje vývoj HDP na hlavu ve Velké Británii, Nizozemí, Japonsku, Indii a Číně:



Přesnější načasování onoho oddělení je předmětem debat. Podle některých začalo až kolem roku 1800, jiní se domnívají, že to bylo dříve. Podobné diskuse nebudou pravděpodobně nikdy u konce, klíčovou otázkou ale zůstává spíše to, co k odtržení vedlo. Zmiňovány jsou často kulturní faktory, německý sociolog Max Weber tvrdil, že rozhodující bylo náboženství. Zaměřil se zejména na kalvinismus, tedy jednu z větví protestantství. To podle něho klade důraz na spoření, racionální uvažování a materiální zisky. Mimo Evropu tyto hodnoty významnou roli nehrály, materiální bohatství velkou váhu nemělo a podnikání bylo považováno za něco nekalého. Podobně uvažuje Thomas Sowell ze Stanford University, který tvrdí, že Britové stojí za objevem samotné svobody a stáli v čele ekonomického rozvoje.

Někteří historici ale odmítají to, že příčinou velkého odtržení byla kulturní výjimečnost Evropy. Podle nich hrálo hlavní roli drancování zahraničních zemí. Americký historik James Blaut k tomu uvádí, že zlomovým bodem bylo Kolumbovo objevení Ameriky v roce 1492. Po něm totiž Evropa získávala ze zahraničí komodity a rozvoj zbytku světa záměrně brzdila. Ať už ale stála Evropa v čele díky své schopnosti stát v čele pokroku, či kvůli prosté zlodějině, rozhodující by v obou případech byly kulturní faktory. Je tu ale ještě další možnost.

Jared Diamond z University of California se domnívá, že zcela zásadní bylo životní prostředí. Evropa podle něho těžila ze širokého spektra rostlin a živočichů, které bylo jednoduché domestikovat. Její populace byla navíc imunní vůči chorobám a celkově tak bylo možné dosáhnout vyšší produktivity a větší hustoty obyvatelstva, která růst dále podporovala. Joel Mokyr z Northwestern University k tomu ovšem dodává, že je těžké vybrat jeden faktor, který hrál rozhodující roli. Jinak řečeno, velké odtržení nelze vysvětlit pouze kulturními faktory, z velké části šlo o náhodu. I dnes se často tvrdí, že kultura dané země určuje její ekonomický úspěch. Například problémy Řecka bývají připisovány lenosti Řeků. Čísla OECD však ukazují, že Řekové pracují více, než je tomu ve většině ostatních vyspělých zemí. Podobné „kulturní“ vysvětlení jsou velkým lákadlem, ekonomická historie ale ukazuje, že jen výjimečně mají pevný základ.

(Zdroj: Economist - Freeexchange)