Když autoři tzv. solární novely zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů formulovali jednotlivá ustanovení této normy, bylo jejich hlavním, a v zásadě legitimním cílem, zabrzdit raketový nárůst počtu a výkonu nově připojovaných energetických zdrojů, zamezit nárůstu prostředků vynakládaných na podporu těchto nových energetických zdrojů a nalézt dodatečné finanční prostředky nutné pro jejich zákonem zakotvenou podporu. Smutnou skutečností je, že na základě „solární novely“ se součástí českého právního řádu staly právní instituty, jejichž zákonnost a legitimita je více než nejasná. Vedle již několikráte propíraného odvodu za elektřinu ze slunečního záření jde především o daň darovací z bezúplatného nabytí povolenek na emise skleníkových plynů.
Zdanění bezplatného přidělení povolenek
Logika tohoto institutu není příliš jasná. Poplatníky nově uložené daně se totiž stali výhradně výrobci elektřiny z klasických energetických zdrojů (nikoli tedy držitelé povolení na vypouštění skleníkových plynů ze všech ostatních průmyslových oborů), kteří provozovali své elektrárny po roce 2005 Provozovatel uhelné elektrárny uvedené do provozu například v roce 1995 má přitom s podstatou a důsledky boomu fotovoltaických elektráren společného opravdu jen máloco. Snad jen to industriálně znějící slovo „elektrárna“. Dodejme, že zdanění podléhala alokace emisních povolenek v letech 2011 -2012, tedy v posledních dvou letech platnosti tzv. druhého Národního alokačního plánu. Alokace emisních povolenek v letech 2008 – 2010, přestože byla založena na témže plánu a byla provedena v tom samém množství těch samých povolenek, zdanění daní darovací nepodléhá. V mírné parafrázi George Orwella tak lze tento podivuhodný právní institut shrnout asi takto:
„Všem držitelům povolení na vypouštění skleníkových plynů byly v letech 2008 až 2012 zdarma přiděleny povolenky ve výši stanovené druhým Národním alokačním plánem. Výrobci elektřiny pak za tuto bezplatnou alokaci provedenou v letech 2011 a 2012 zaplatili státu darovací daň ve výši 32%.“
Co na to soudy?
Není divu, že podstata nově vytvořeného systému byla zpochybněna na několika frontách. Ústavní soud ČR (ÚS) nejprve ve svém nálezu označil tento systém za ústavně konformní, když (zjednodušeně řečeno) shledal, že daná právní norma není retroaktivní (přisvědčil totiž právnímu názoru ministerstva financí, že Národní alokační plán, ač schválen Evropskou komisí, je pouhým příslibem nabytí emisních povolenek a nepředstavuje jejich samotné přidělení) a že ani nedošlo k porušení legitimního očekávání subjektů dotčených darovací daní (předmětná úprava dle ÚS navíc směřuje k naplnění významného veřejného zájmu, tj. zachování stability cen energií, nezvyšování veřejného dluhu apod., kterým by bylo možné v duchu judikatury ÚS odůvodnit i potenciální zásah do legitimního očekávání poplatníků).
Městský soud v Praze však celou věc posoudil z jiného úhlu a systém daně darovací označil za odporující právu EU. Soud při posuzování dané problematiky dokonce podrobně prošel stenografické záznamy z jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR o navržené solární novele a ohromeně konstatoval, že „cílem novely nebylo ani v nejmenším přijetí přísnějšího opatření za účelem posílení redukce emisí skleníkových plynů, ale najít dílčí zdroj peněz, z nějž by stát mohl pokrýt své výdaje na podporu výroby elektřiny z fotovoltaických elektráren“ (sic!).
Předběžná otázka u ESD
Rozsudky, které rozhodnutí o vyměření daně darovací v několika konkrétních případech pro nezákonnost zrušily, napadlo Odvolací finanční ředitelství kasačními stížnostmi. Nejvyšší správní soud ČR (NS) následně řízení přerušil a věc možného rozporu daně darovací s právem EU předložil k posouzení Evropskému soudnímu dvoru coby tzv. předběžnou otázku. Z usnesení NSS je přitom patrné, že rozpor systému daně darovací s evropským právem považuje NSS za reálný, a legitimitu celého systému za přinejmenším pochybnou.
Jak se k věci postaví ESD, je zatím otázkou. Stejně tak je otázkou, zda uložené a již zaplacené daně darovací začnou zpětně vymáhat i další výrobci elektřiny. Ze stávající judikatury ESD však vyplývá, že vnitrostátní opatření, která mají charakter poplatku za přidělení „bezplatných povolenek“, konformní s evropských právem rozhodně nejsou. A daň darovací se poplatku za bezplatné přidělení povolenek setsakra podobá…