CRD IV spolu s přímo účinným nařízením č. 575/2013 (CRR) vytváří nový regulatorní rámec, platný pro banky a jiné finanční instituce (například pro obchodníky s cennými papíry, pokud jde o vybraná ustanovení), který byl postupně vypracovaný v reakci na finanční krizi. Zatímco CRR, účinné od 1. 1. 2014, reguluje obezřetnostní požadavky včetně kapitálových požadavků, pravidel pro likviditu a zadlužení, upravuje CRD IV rovněž oblast corporate governance, včetně pravidel pro odměňování vedoucích osob.
Mezi zákonodárci na evropském kontinentu totiž v zásadě převládá názor, že praktiky v odměňování v bankovních institucích v předkrizovém období významně přispěly k pozdějšímu kolapsu. Nastavení pohyblivých složek odměn mělo šéfy bank motivovat k rizikovějšímu chování v zájmu dosažení krátkodobých výsledků. Tato zjištění vedla regulátory k přesvědčení o nutnosti podřídit odměňování v bankách přísným pravidlům, což má přispět k tomu, aby se situace z roku 2008 neopakovala (například v USA taková pravidla obsahuje tzv. Dodd-Frank Act).
Limit pohyblivé složky odměny
EU přitom přináší jednu z nejradikálnějších regulací této oblasti. CRD IV totiž obsahuje limit pohyblivé složky odměny, která zásadně nesmí překročit 100 % pevné složky celkové odměny s tím, že členské státy mohou umožnit akcionářům, aby na valné hromadě schválili vyšší maximální úroveň poměru mezi pevnou a proměnlivou složkou, a to až do výše 200 %. Množství akciových opcí, výše ročních bonusů a jiných obdobných forem odměňování tak mají být zásadně omezeny.
Uvedené pravidlo se má vztahovat jen na určité kategorie zaměstnanců, resp. členů vedoucích orgánů, a to především na ty, jež jsou odpovědni za činnosti spojené s podstupováním rizik instituce. Minulý týden v úterý vydala Komise regulační technické standardy, jež kategorie těchto osob blíže vymezují pomocí vybraných kvalitativních a kvantitativních kritérií (např. vymezením minimální výše odměn za kalendářní rok).
Nová pravidla odměňování se stala pochopitelně terčem značné kritiky, jak ze strany finančního sektoru, tak ze strany některých politiků. Tradičně euroskeptičtí Britové se silným sektorem finančních služeb dokonce napadli novou úpravu žalobou u Evropského soudního dvora. Úprava je kritizována s ohledem na negativní dopady, které může přinést. Je argumentováno, že se oslabí tolik významný vztah mezi odměnou a výsledky instituce. Zároveň může CRD IV působit jako nevýhoda pro evropské banky a finanční centra vůbec ve vztahu ke konkurenci v jiných státech (hlavně z USA), a to zejména na poli pracovního trhu.
Je otázkou, zda je přístup k odměňování, který zvolila EU v CRD IV, vhodný. Je zřejmé, že je tu silná poptávka veřejnosti reagovat na některé souvislosti finanční krize zvýšenou mírou regulace odměňování finančníků. Platový strop je jednoduchým principem, ale jeho dopady nemusí být jednoznačně přínosné. Kritici platového stropu poukazují na to, že i pohyblivé složky odměn lze nastavit tak, aby motivovaly k podpoře dlouhodobého růstu instituce.
Co se týče českého právního řádu, je v současnosti zákon implementující CRD IV, který změní především zákon o bankách, v procesu legislativního schvalování. Jeho přijetí můžeme očekávat v následujících měsících. V návaznosti na to lze očekávat podrobnou úpravu otázek odměňování v příslušných prováděcích vyhláškách.