Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Prvotní hřích evropského bankovnictví

Prvotní hřích evropského bankovnictví

17.4.2014 7:20
Autor: Redakce, Patria.cz

Samotný základ fungování bank spočívá ve hříchu. Vydělávání peněz na někom jiném bylo katolickou církví zakázáno už v 5. století. Islám ho zakazuje velmi striktně. Evropané tak měli k bankovnictví vždy velmi složitý vztah. Bankéři se snažili vyhnout sociálnímu stigmatu a udělat banky „lepší“ a přijatelnější. První moderní banky vznikly během renesance v Itálii. Františkáni tehdy vytvořili charitativní instituce, které poskytovaly půjčky za nízké úrokové sazby. Primární cíle byly tehdy sociální a politické, ne ekonomické.

Je paradoxem, že snaha bank o polidštění je někdy činí zranitelnější a oslabuje je. Ekonomická teorie říká, že banky berou depozita a ta půjčují a zároveň se starají o optimální alokaci zdrojů v ekonomice. Co je ale tím optimem? Během posledního půl století se evropské banky staly jedněmi z největších na světě. Jejich aktiva dosahují celkem 31 bilionů dolarů a z řady z nich se staly instituce, které jsou příliš velké na to, aby mohly zbankrotovat. Mnohé z evropských bank jsou ale stále spravovány specifickým způsobem. Platí to o italských Banche Popolari, kterých je dohromady 37. Ve Španělsku zase najdeme 15 Cajas de Ahorros a 74 Cajas Rurales. V Německu je 7 Landesbanken a 422 Sparkassen. Dokonce i v Británii najdeme 45 takzvaných Building Societies. Největšími akcionáři jsou zde vlády a místní správa, většina z těchto institucí není obchodovaná, což znamená, že měnit jejich vlastnickou strukturu je složité.

V Evropě tak existuje dvojí bankovní systém a je těžké zjistit, která složka je lepší. Mělo by být bankovnictví podnikáním pro zisk, nebo by mělo plnit spíše politické a sociální funkce? Výsledkem maximalizace zisků může být to, že instituce dosáhnou velikosti, při které už nemohou padnout. Historie ale ukazuje i to, že ani vládou podporované banky nemusí být životaschopné. Německé Landesbanken dosahovaly během deseti let do roku 2009 návratnosti vlastního jmění v průměru dosahující záporných 0,8 %. U bank to bylo 4 – 6 %. Podobné to bylo v Itálii a příčinou je rozsáhlá síť poboček: V Itálii jich najdeme více než hotelů a škol.

Doposud se regulace zaměřovala na velké banky a právem. Mnoho z nich nemá dostatečnou výši kapitálu, nebo jsou příliš velké na to, aby mohly zbankrotovat. Řada ze slabších a menších bank ale také pokračuje v podnikání bez toho, aby musela řešit své strukturální problémy. U nich je možné, že jsou zase příliš malé na to, aby přežily. Největší posun v této oblasti nastal zatím ve Španělsku, kde se již spojilo 45 velkých Cajas do 15. Německo a Itálie v tomto směru zaostávají. Cílem konsolidace by měl být životaschopný bankovní systém. Pokud nebudou provedeny potřebné kroky, poroste riziko vážných problémů. Ve Spojených státech padlo během krize na trhu s úvěry 32 % bank.

Autorem je ředitel výzkumu v Royal Bank of Scotland Alberto Gallo.

(Zdroj: WSJ)


Váš názor
Na tomto místě můžete zahájit diskusi. Zatím nebyl zadán žádný názor. Do diskuse mohou přispívat pouze přihlášení uživatelé (Přihlásit). Pokud nemáte účet, na který byste se mohli přihlásit, registrujte se zde.
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
Nebyla nalezena žádná data