Ekonomika se stále pohybuje hluboko pod svým potenciálem. Už je to téměř rok, co jsem v této souvislosti začal hovořit o konceptu dlouhodobé stagnace. Ten vytvořil ve třicátých letech ekonom Alvin Hansen a v jeho jádru spočívá neschopnost vytvořit dost velkou poptávku na to, aby se produkt držel na normální úrovni. Pokud máme příliš velký sklon k úsporám a naopak nízký sklon k investicím kombinovaný s nízkou inflací, je takovou úroveň poptávky těžké zajistit. Nominální sazby nemohou klesnout pod nulu, takže reálné sazby nemohou klesnout natolik, aby se úspory a investice vyrovnaly. Nízké sazby navíc zvyšují riziko finanční nestability. Faktorů, které snižují přirozené sazby, je několik – rostoucí příjmová nerovnost, nižší cena investic, snižující se tempo růstu populace, akumulace měnových rezerv a rostoucí náklady finanční intermediace. Je tak nepravděpodobné, že americká ekonomika by byla schopna generovat o 10 % vyšší produkt a zároveň udržet sazby na úrovni, která by nezvyšovala finanční nestabilitu.
Robert J. Gordon navíc ukazuje, že k uvedeným poptávkovým problémům se přidávají komplikace na straně nabídky. Produkt se sice nachází daleko od trendu nastaveného před krizí, nezaměstnanost ale klesla na 6,1 %. Jinak řečeno, poptávka je sice slabá, ale stačí na to, aby snížila přebytečnou nabídku práce. To indikuje, že došlo k výraznému poklesu potenciálu ekonomiky. Můžeme pochybovat o tom, jak vhodným ukazatelem je v tomto smyslu nezaměstnanost. Ale podobný obrázek ukazují i jiné indikátory.
Další vývoj bude do značné míry ovlivněn mírou participace, která dlouhodobě klesá kvůli strukturálním faktorům a stárnutí populace. Pokud bychom přijali optimistický předpoklad, že nyní už bude participace konstantní a ekonomika vytvoří 200 000 pracovních míst měsíčně, nezaměstnanost by na konci roku 2016 dosáhla pouhých 4 %. Ještě předtím by ale pravděpodobně došlo k růstu mzdových nákladů. Brzdou by pak už nebyla poptávka, ale nabídková strana ekonomiky.
Proč potenciál americké ekonomiky tak klesnul? O tom se budou vést ještě dlouhé debaty. Částečně to lze vysvětlit slabostí ekonomiky z minulých let, brutálním demografickým vývojem, koncem rostoucí participace žen a končícím obdobím, kdy jsme těžili z lepšího vzdělávání. Na to, abychom v následujících deseti letech dosáhli alespoň 2% růstu, bude třeba aktivní podpory poptávky, ale i strukturálních reforem, které zvýší produktivitu. K nim se musí přidat zvýšený počet lidí, kteří chtějí a mohou pracovat. Vhodnými nástroji jsou investice do infrastruktury, reforma v oblasti imigrace, podpora pracovních míst, která jsou slučitelná s rodinným životem či efektivní využívání energií.
Autorem je ekonom Lawrence Summers.
Zdroj: FT