Ruská centrální banka vyrazila do protiútoku. Ve snaze zachránit zdevastovaný rubl a odvrátit finanční hrozbu možného zahalení do měnové krize přistoupila v noci na prudké (a zcela nečekané) zvýšení své klíčové úrokové sazby z 10,5 na 17 %! Jedná se o nejprudší navýšení od roku 1998. Tehdy ruské sazby vzrostly o 100 % v situaci, kdy vláda čelila defaultu. Rubl na zprávy okamžitě reagoval prudkým posilováním proti dolaru až na úroveň 60,45, na chvíli dokonce zamířil až k 58, aby nyní obchodoval poblíž 62 (zisk 6 %).
Překvapivý krok ruské centrální banky jen podtrhuje problémy, se kterými hospodářství největší světové země zápasí. Těžká volba mezi utlumením prudkých inflačních tlaků (v prosinci y/y 8,9 %) společně se zklidněním tlaků na rublu (od začátku roku deprecioval o více než 90 %) a nastartováním hospodářské prosperity je po nočním kroku měnové autority zdá se rozhodnuta. Zvýšení sazeb by totiž mělo dopomoci alespoň částečnému oslabení inflačních tlaků (tedy i utlumení fundamentálního vlivu na nominální depreciaci měny), avšak za cenu podvázání růstu hospodářství. To v letošním roce dle predikcí ministerstva pro ekonomiku projde kontrakcí o 0,8 %. Co víc samotná centrální banka odhaduje, že při stávající ceně ropy 60 USD/barel může příští rok hospodářství zachvátit prudká recese, která by vedla k poklesu HDP o 4,5 až 4,7 %. Noční zvýšení sazeb pak očekávaná čísla pravděpodobně dále zhorší.
Již šesté letošní zvýšení sazeb je tedy sázkou na záchranu finančního systému, navzdory možným (velice neblahým) důsledkům pro reálnou ekonomiku. Ruská centrální banka pak k němu pravděpodobně přistoupila i s ohledem na neúčinnost svých dosavadních politik (např. 80 mld. USD devizových rezerv použitých na podporu rublu, zavedení free floatu…) před obavou z možného opakování měnové krize, s níž se země potýkala v roce 1998. I tehdy totiž čelila prudkému propadu cen ropy, v jehož důsledku dochází k poklesu absolutní hodnoty exportů, a tedy výrazně negativním dopadům na státní rozpočet, který je právě příjmy z prodeje ropy a plynu z poloviny financován.
Ekonomické potápění Ruska již přimělo prezidenta Vladimira Putina, aby vyzval západní mocnosti ke zrušení uvalených sankcí. Ty ročně podle odhadů stojí zemi 40 mld. USD a především vedou k prudkému odlivu zahraničního kapitálu (zhruba 100 – 135 mld. USD v letošním a příštím roce). Co víc, sankce znemožňují zemi přístup k penězům na zahraničních finančních trzích, bez nichž je financování vlády za současných podmínek stále komplikovanější. Vyrovnaný rozpočet Ruska je totiž vystaven na předpokladu, že se cena ropy pohybuje na úrovni 100 USD za barel. Při nižších cenách pak vzniká deficit, který je třeba krýt. Bez přístupu k zahraničnímu kapitálu je však takové krytí daleko složitější. Případné posílení rublu pak situaci dokonce zkomplikuje, když relativní růst ceny způsobený apreciací může snížit poptávku po černém zlatu dováženém z Ruska.
Pokud ani tentokrát ruská centrální banka ve své snaze neuspěje, zbývá ji fakticky už jen poslední realizovatelný nástroj. Tím by měly být přímé kapitálové kontroly, se kterými má Rusko zkušenosti z již zmiňované krize v letech 1998-1999.
Zdroje: Bloomberg, Reuters